29.6.2018 at 11:20
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: Výtvarná výchova a žák se zbytky zraku
Detail dotazu >>

Dobrý den pane doktore,
 
obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsem učitelkou výtvarné výchovy na ZŠ a do 5. ročníku k nám v březnu přišel žák se zbytky zraku.
Nevím, co vše mohu po chlapci v hodinách výtvarné výchovy požadovat a byla bych ráda za radu, jakou koncepci zvolit či jakým způsobem
mám k žákovi přistupovat, ev. jaké techniky pro práci se zrakově postiženými jsou vhodné.
 
Mnohokrát děkuji za Vaši odpověď.

Dobrý den milá kolegyně,
děkuji vám za váš specifický dotaz.  Důležité je nejprve seznámit se s problematikou vzdělávání dětí a žáků se zrakovým postižením. Metodiku pro tuto cílovou skupinu zpracoval kolektiv autorů pod vedení PaedDr. Pavlíny Baslerové, Ph.D. a je stále k dispozici na www.upol.inkluze.cz
Při práci s dětmi s těžkým zrakovým postižením je nutno pamatovat na možnosti žáka využít při práci zbytků zraku. Pokud jej žák může ve školní práci využít, přizpůsobujeme zejména  formát výkresu, zaměříme se na malbu sytými barvami s výraznou stopou, volíme dostatečnou velikost štětce, vyhneme se práci s tužkou ( nahradíme například uhlem či černou fixou…). nezapomínáme na dodržování zásad zrakové hygieny a rozvoj hmatu jako základního kompenzačního smyslu (preferujeme tvorbu trojrozměrných předmětů). Pokud žák zbytků zraku využívá jen sporadicky, při práci respektujeme zásady práce se žákem nevidomým:
–        provedeme podrobný popis předmětu
–        modelujeme z modelíny nebo jiného vhodného materiálu
–        prohlížíme se žákem jednoduché reliéfní obrázky na ploše, může podpořit hmatem
–        vždy dbáme  na dobré světelné podmínky a využíváme velkoplošných formátů
–        pokud je možné ve škole zajistit práci se žákem ve stimulační místnosti
–        používáme také signální fixy, barvy na sklo a také prstové barvy
–        u výtvarného projevu obecně a u takto hendikepovaných žáků zvláště hodnotíme kreativitu žáků
V každém případě Vám podá individuální doporučení vhodné právě pro Vašeho žáka SPC, které ho má dlouhodobě v péči. Je tedy vhodné s kolegy z SPC konzultovat konkrétní postupy týkající se výtvarného projevu právě Vašeho žáka.
 
Paní učitelko, budete překvapená jakých výsledků váš žák pod dobrým vedením dosáhne.
Přeji hodně speciálně pedagogických úspěchů ve vaší práci.

29.6.2018 at 11:09
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Exprese
Detail dotazu >>

Dobrý den,
v současné době se u nás začíná objevovat nejenom pojem exprese, ale i semi-exprese. Mohl byste, prosím, blíže uvést rozdíly mezi těmito dvěma pojmy? Děkuji.

Děkuji za dotaz.
Pojem “semi-exprese” navrhl J. Valenta pro potřeby osobnostní a sociální výchovy v knize autorského kolektivu “Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy” (Brno: Masarykova univerzita, 2015). Pojem má vystihnout ty výchovné a vzdělávací situace, které nelze dost dobře zařadit do okruhu typické umělecky pojaté exprese, ale přesto s ní mají ledacos společného. Společným rysem je předvádění nějakého obsahu, tématu či nějaké vlastnosti v modalitě “jako”. To znamená, že určité jednání či chování je někomu ukazováno a je tedy někým “divácky” sledováno, vysvětluje Valenta (cit. dílo, s. 410). Rozdílnost od “pravé” umělecké exprese však spočívá v tom, že při edukačním zpracování takové aktivity již během její přípravy, jejího průběhu a pak hlavně při její reflexi si učitelé a žáci neberou inspirace nebo poučení z oblasti umění, ale z “psychologie, behaviorální nauky, mezioborové teorie komunikace atd. [..] Metodika se tudíž neváže k “mateřskému” kumštu jako v případě expresivních oborů” (Valenta, cit dílo, s. 411). Z Valentova výkladu vyplývá, že pojem “semi-exprese” je užitečný pro náhled na ty výchovné a vzdělávací aktivity, které nemají prvotně uměleckou ambici, ale mají s uměním, zejména scénickým, nemálo společného. Především se to týká osobnostní a sociální výchovy, která je v uvedeném smyslu rovněž oborem scénickým a expresivním, “byť zdaleka – a dokonce zpravidla – ne vždy s cílem ‘udělat umění'” (cit. dílo, tamtéž). Domnívám se, že rozdílnost mezi expresí a semi-expresí se prokazuje zejména při zvažování a rozvíjení kvalit nebo hodnoty příslušného projevu během tzv. expresivní experimentace. Má-li výuková situace blíže k umění a tedy i k “pravé” expresi, soustředí se pozornost experimentujícího na zlepšování výrazových kvalit v kontextu uznávaných uměleckých hodnot (např. co nejlepší hudební provedení, co možno nejlepší výtvarné vystižení tématu apod.). Oproti tomu semi-exprese tyto ambice nemá a zaměřuje pozornost především k osobnostním nebo sociálním souvislostem dané situace.         

29.6.2018 at 9:56
Odpovídá: doc. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: Divadlo neslyšících
Detail dotazu >>

Dobrý den,
chtěla bych se informovat, zda je možné vidět nějakou prezentaci neslyšících herců-tlumočníků i o letních prázdninách?
Děkuji

Děkuji za dotaz.
Ano je to možné, například skupina Hands Dance, která je složena ze slyšících i neslyšících tlumočníků (většina z nich jsou absolventi oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící na DIFA JAMU v Brně) budou tlumočit koncert skupiny Gipsy.cz na hudebním festivalu Colours of Ostrava.
https://www.colours.cz/ucinkujici/gipsy-cz
S pozdravem
Veronika Broulíková

29.6.2018 at 9:47
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Problémy s hlasem – hlasová porucha
Detail dotazu >>

Chtěla bych se zeptat na to, zda může hlasové přetížení (působím na základní škole) způsobit hlasovou poruchu? Děkuji.

Dobrý den, domnívám se, že nejprve by bylo dobré definovat si hlasovou poruchu.
Podmínkou zdravého hlasového projevu mluvního i pěveckého je dokonalá vzájemná souhra hlasového, dechového a artikulačního ústrojí. Narušením této harmonie vzniká zvukový defekt. Všechny změny hlasového projevu vznikají buď nemocemi hlasového orgánu nebo právě nesprávnou funkcí těchto uvedených složek – nazýváme následně hlasovou poruchou. Příčiny onemocnění jsou však velmi různorodé a často se vzájemně kombinují. Osobně se domnívám, že může jít o pouhou únavu hlasu, která je spojena s náročností Vašeho povolání (dochází k přepínaní hlasivek, forzírování, apod.). Z pohledu foniatrie jsou hlasové poruchy rozdělovány na funkční a organické. První skupina vzniká přímo z fonačního procesu přemáháním hlasového orgánu zvětšeným hlasovým výkonem, kdy se fonační funkce neadaptuje účelně na zvýšené nároky. Druhá skupina se týká hlasových poruch vyvolaných psychogenní reakcí na nějaký traumatizující zážitek nebo jako důsledek onemocnění hlasového orgánu (např. zánět). Obě skupiny nejsou přesně oddělené, někdy se přemáhání hlasu, neurotizace a onemocnění kombinuje různými způsoby. Funkční i organické poruchy vznikají nejčastěji u tzv. hlasových profesionálů – mimo jiné právě u pedagogů, kteří ve zvýšené míře přepínají své hlasové možnosti. Každopádně vhodným prostředkem pro eliminaci hlasové únavy a hlasových poruch je ideálně vyvarování se nesprávného použití hlasu v příliš hlučném prostředí. Domnívám se, že každý zkušený hlasový pedagog Vám doporučí především hlasový klid – nenamáhat svůj hlas pěvecky, ale ani mluveným projevem. Pokud by případně potíže nadále přetrvávaly, bylo by dobré navštívit odborníka – absolvovat foniatrické vyšetření.

3.10.2018 at 21:11
Odpovídá: PaedDr. Lubomír Holzer
Téma dotazu: Muzikoterapie jako prevence syndromu vyhoření (nejen u pracovníků firem)
Detail dotazu >>

Dobrý den, pane doktore.
Zabýváme se vzděláváním TOP manažerů a vysoce kvalifikovaných odborníků ve firmách. Syndrom vyhoření, únavový syndrom a jiné problémy z přepracování neohrožují jen tyto lidi, ale i všechny pracovníky pomáhajících profesí. Máte s těmito lidmi zkušenost? Může jim celostní muzikoterapie či jiná muzikoterapie pomoci? Jaká byste měl doporučení ? Jaká máte doporučení pro práci muzikoterapeuta s touto cílovou skupinou?

Děkuji Vám za odpověď.
Ing. Helena Boráková, CSc.

Dobrý den Paní Boráková. Omlouvám se za delší čas k zodpovězení vašeho dotazu. Nakonec ovšem všem odpovím. Děkuji za trpělivost a pochopení. I já se zabývám vzděláváním TOP manažerů a firmy si mě najímají na řešení krizových situací v týmech a na teambuildingy.
K vašemu dotazu. Syndrom vyhoření a další jmenované mezní stavy plynoucí z přepracování, permanentního stresu, vnitřní nespokojeností se systémem a často i z frustrace z toho co člověk dělá a jestli to má vůbec dělat, jsou témata, kterými se jako muzikoterapeut zabývám dlouhodobě a permanentně. Patří to k mé práci a sám musím věnovat pozornost i sobě, osobní prevenci a být tak říkajíc stále v odpovídající kondici, abych mohl vůbec svou práci muzikoterapeuta a všechny ostatní své profese a svá zaměření i profesionální činnosti na nejvyšší úrovni zvládat. Podívejme se blíže na vlastní příčiny jmenovaných krizových a mezních stavů.
Člověk dnešního typu je postižen systémovým tlakem na neustálý maximální výkon i na jeho trvalé zvyšování. Naše pracovní zatížení a význam naší práce je skutečně zaměřeno čím dál více pouze na měřitelný výkon a podle toho jsme i hodnoceni. Člověk v této honbě za prací, za prestiží, úspěchem za “bohatstvím a slávou” je lapen již dopředu v systémové pasti, na které se ovšem výraznou měrou sám podílí.

Relaxace, meditace a stavy jednoty jsou pro dnešního člověka prevencí syndromu vyhoření, celkové únavy, depresivních stavů i stavů selhávání organizmu. Řečené terapeutické, hluboce prožitkové stavy nám mohou být velice nápomocny při odbourávání stresu, psychoemočních a psychosomatických zátěží, při jejich zvládání a překonávání. Naučme se hluboce komplexně, celostně odpočívat a získávat síly pro další příjemný a tvůrčí život naplněný radostí, štěstím a zdravím.

Člověk moderní doby je velice aktivní a konzumní. Pracuje, vydělává peníze, spotřebovává, stará se o rodinu, baví se, sportuje, snaží se tzv. relaxovat, aktivně odpočívat.
Užívá si volna, baví se, relaxuje pohybem, adrenalinem, relaxuje v lázních, na masážích. Cvičí jógu, Tai Chi, Pilates a mnohé další. Lidé chodí na koncerty, na procházky, jiní štípou dřevo. Vše zmíněné jsou určitě skvělé formy cvičení těla a aktivního odpočinku. Existuje i skupina extrémních adrenalinových sportů, které mnozí považují za relax. Při jejich provozování jde často o život, minimálně vždy o zdraví, mám na mysli zdraví tělesné.
Člověka tvoří v základní struktuře organizmu tělo a mysl, přeneseně sóma a psyché. V souvislosti s tím hovoříme o psychosomatice. Naše mysl je neustále plná myšlenek a řešení, mnohdy i konfliktů. Očekáváme, předpokládáme, chceme být šťastní, spokojení a zdraví. Naše podvědomí obsahuje značné množství vzorců myšlení a chování, které mohou být pozitivní, neutrální i negativní, mnohdy také zastaralé, přetrvávající z dětství. Často s námi naše podvědomí hraje “hry o život”. Záleží vždy na jeho dominantním obsahu a nastavení. Jindy se nás snaží podvědomí ovládnout. U mnoha lidí je podvědomí v souladu s jejich životním nastavením. Pak je vše v pořádku. Mohou však nastat i opačné případy. Emoce myšlenkové pochody často spouštějí a zvýrazňují, mnohdy iniciují. Psycho emoční procesy se vždy somatizují, ztělesňují. Pokud se jedná o pozitivní emoce a obsahy, vše je v pořádku. Část zmíněných procesů mívá ovšem i negativní obsah a dopad. V člověku vznikají tak zvané emoční bloky (dále jen EB), které se usazují ve formě tzv. emočních sedimentů (dále jen ES) ve všech úrovních, systémech, strukturách, částech i funkcích lidské bytosti. Cvičením ani masážemi EB neodstraníme. Jsou uloženy hluboce v našem organizmu a odolávají terapeutickým pokusům k jejich odstranění a vyčištění. ES jsou velice těžce přístupné, nicméně máme je v sobě všichni. Příčinu jejich vzniku vidím jednak v rovině osobní, což jsou různá traumata i mikrodramata, frustrace a stresy od narození až do dospělosti. Druhá významná příčina je v našem okolí, v systémech, ve kterých už minimálně dva tisíce let žijeme. Pro dnešního člověka v organizační struktuře globální společnosti, v jejím primárním nastavení “výroba-prodej-spotřeba-zisk-moc” a rovněž v globálním konzumním a spotřebitelském životním stylu orientovaném na úspěch, bohatství, moc a slávu. Paralelně s tím spolupůsobí velká řada vlivů a stresorů emočních, psychických, mentálních, fyzických, zdravotních, sociálních, ekonomických, politických, vojenských i náboženských. Všechny vyjmenované vlivy se podílejí na našem zdraví či nemoci, spokojenosti či rozladěnosti. Často jsou zdrojem i syndromu vyhoření a ostatních mezních i rizikových stavů, na které tzv. “relax” nestačí ani náhodou. EB vytvářejí ES, velice tuhé, těžce prostupné emočně psychosomatické a energetické struktury. Otevřít je a vyčistit lze. Ptáte se jak na ně? Prostředkem nám jsou změněné a mimořádné stavy vědomí, dosažené přirozeně a fyziologicky bez použití cizích látek, zejména psychotropních, jejichž použití má vliv na psychiku člověka spočívající především ve změně vnímání reality a halucinogenních látek majících schopnost způsobovat změny vědomí a vnímání. Zmíněné látky mohou být rostlinného či farmaceutického původu. Postupy imitující použití zmíněných substancí rovněž nejsou pro člověka nejideálnější.
Cestou k dosažení mimořádných a změněných stavů vědomí nám budiž hluboká komplexní prožitková relaxace, celostní meditace a nejvyšší úroveň stavu bez myšlení tak řečený “stav jednoty”. Otázkou tedy zůstává jakým způsobem těchto mimořádných stavů vědomí dosáhnout? Zmínil jsem stav bez myšlení. Tím mám na mysli průběhy v našem vědomí, v naší mysli, kdy vědomé myšlenkové procesy neprobíhají a jsou nahrazeny mimořádnými, či změněnými stavy vědomí. Můžeme je označit jako stavy tzv. “bez těla a bez myšlení”. Pokud si efektivně a hluboce neodpočine naše vědomí a mysl, naše psýché a emoce, nemůže odpočívat ani naše fyzické tělo – sóma. Musíme si rovněž uvědomit, že mysl, vědomí, podvědomí, emoce a psýché nejsou lokalizovány pouze v našem mozku, nýbrž jsou rozloženy v celém našem organizmu a ve všech jeho systémech, funkcích i částech. Jednou z cest k dosažení zmíněných efektů stavů bez myšlení s “prázdnou hlavou” ke komplexnímu odpočinku, jsou relaxační a meditační postupy celostní muzikoterapie. Člověk se učí nějaký sport a musí ho trénovat. Stejné je to i s hlubokou relaxací a meditací. Většina dnešních lidí je neovládá. Neumíme skutečně komplexně odpočívat a nabírat nové síly k dalšímu životu. Vrcholní řídící pracovníci, lidé mající velkou odpovědnost, všichni, kteří pracují s lidmi, vzdělávají je, pečují o ně, jsou v takzvaně pomáhajících profesích, jsou dlouhodobě vystaveni možnosti vzniku syndromu vyhoření, únavovému syndromu, úplnému vyčerpání organizmu, ztrátě životních sil a motivací k čemukoliv a dalším zdravotním, osobním i sociálním problémům vznikajícím v souvislosti s dlouhodobým přepracováním. V dnešní společnosti neustále vzrůstá počet takových lidí i rizikových skupin. Mnozí se mylně domnívají, že sportem, fyzickou zátěží, aktivním odpočinkem, adrenalinovými aktivitami, uměleckými zážitky, hromadnými hudebními či kulturními akcemi, užíváním cizích látek a podobnými činnostmi si odpočinou, tzv. zrelaxují a získají nové síly do další práce a života. Do jisté míry ano, ovšem vždy jen částečně a pouze psychosomaticky. Hlubší oblasti našeho organizmu, které jsem zmínil výše, zůstanou netknuty. Známe mnohé příběhy vrcholných manažerů, používajících popsané psychosomatické aktivity a přece se kompletně zhroutili, ztratili sílu, chuť a motivaci do další náročné práce a života. Možným řešením a prevencí popsaných neblahých stavů je hluboká prožitková relaxace, meditace a stavy jednoty dosahované prostřednictvím postupů a technik celostní muzikoterapie, metodou CMLH (Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera). Zajisté je třeba cvičit i tělo a mysl. Důležité je zvolit komplexní přístup, zahrnující celého člověka ve všech částech, funkcích, orgánech i v celku.

Pokud bych se měl pokusit dále stručně rozepsat o fyziologické podstatě hluboké relaxace a meditace, dopouštěl bych se zjednodušení rozsáhlé problematiky, která si žádá další byť stručnější, ale odborný popis. Fyziologické procesy lidského organizmu probíhající při hluboké relaxaci a meditaci vedoucí do změněných a mimořádných stavů vědomí vyžadují alespoň základní vysvětlení a popis. Lépe by bylo učinit další speciální dotaz s touto tématikou. Nicméně řečné téma pojmenuji alespoň zcela základně: Podstatou zmíněných jevů je hluboká relaxace a meditace navozující tzv. alfa či théta hladinu elektrické aktivity lidského mozku trvající minimálně devadesát minut a vedoucí tudíž k prodloužené optimální homeostázi – optimální a delší dobu udržitelná acidobazická rovnováha krve dosahovaná pomocí zklidnění tepové a dechové frekvence (relaxovaný či meditační stav) se současným přechodem elektrické aktivity mozku do hladiny alfa a théta a stavu jednotného mozku. Měřitelnými efekty jsou zpomalení a zklidnění tepové a dechové frekvence, ustálení krevního tlaku, přechod elektrické aktivity mozku na EEG z hladiny β – beta (18-35 Hz) do relaxační hladiny α – alfa (8-14 Hz) a u některých relaxujících i hlouběji do hladiny θ – théta (3,5-7,5 Hz) mozkových elektrických vln. Lékařské i muzikoterapeutické výzkumy rovněž prokazují při dlouhodobém působení celostní muzikoterapie výrazné posílení imunity. Lékařské výzkumy rovněž potvrzují zvýšení tvorby NK buněk (natural killer cell – „přirozený zabíječ“), velkých bílých krvinek zaměřených na boj s choroboplodnými zárodky i s nemocemi samotnými a postupné vyladění všech tělesných systémů a funkcí. NK buňka je velká buňka imunitního systému. NK buňky jsou schopné zabít nádorové buňky či buňky napadené viry. Specifická hudba používaná celostní muzikoterapií působí až na buněčné úrovni lidského organizmu. Energizuje a harmonizuje buněčnou tekutinu přirozeně a fyziologicky, čímž optimalizuje všechny buněčné mechanizmy včetně metabolických.

Tolik popisně a velice orientačně k podstatě změněných či mimořádných stavů vědomí.
Terapie musí probíhat pravidelně a dlouhodobě. Výhodnější bude zaměřit se na prevenci syndromu vyhoření a dalších rizikových stavů. Zde se nám nabízí propracovaný systém postupů, technik a forem celostní muzikoterapie. Celostní muzikoterapie nabízí velice účinné preventivní i terapeutické prostředky metodou CMLH sloužící jako prevence syndromu vyhoření, únavového syndromu, celkového vyčerpání organizmu, psychosomatickému zhroucení, ztráty životních sil a motivaci k čemukoliv.

Na akcích pořádaných Muzikoterapeutickým centrem PaedDr. Lubomíra Holzera prožijete hluboké relaxace, meditace i stavy jednoty a získáte další podrobné informace k získání trvalého zdraví vlastním přičiněním.
Sledujte také naše weby: www.muzikoterapie.net, www.muzikoterapie.art

28.6.2018 at 6:54
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: Tanečně pohybová terapie – primitivní exprese
Detail dotazu >>

Vážená paní, doktorko Dosedlová,
ráda bych se Vás zeptala jako odbornice v Tanečně pohybové terapii. Měla bych zájem o výcvik v primitivní expresi, ale nějak se mi nedaří jej najít. Tak bych Vás ráda požádala o radu, jak se v primitivní expresi vzdělat?
Děkuji moc a přeji pěkný den.

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.
Primitivní exprese se rozvíjí především ve Francii a některých dalších zemích (Itálii, Řecku, Belgii a Španělsku). Posílám link na Evropskou asociaci praktiků primitivní exprese http://www.expressionprimitive.org/, vychází z aktivit a odkazu zakladatelky v Paříži, paní France Schott-Billmann. V České republice zatím ucelený výcvik neexistuje, v případě semináře Vás budu kontaktovat.
Srdečně zdraví
J. Dosedlová

12.6.2018 at 22:04
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: ranní rituál
Detail dotazu >>

Dobrý den, můžu Vás poprosit o nějaké náměty na ranní rituál (kruh)?

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.
Ranní kruh je prostorem pro cílené budování sociálních vztahů, udržování rituálů ve třídě a přináší také informace organizačního charakteru. Délka je individuální podle složení dětí ve třídě /PAS, DMO….MR/.
Pro názor uvádím možné náměty:
– Ranní kruh začíná pozdravem: např. Ahoj, ahoj tak už jsme se sešli, ahoj, ahoj tak už jsme všichni tu. Taky……(jméno dítěte) už je tu…… /každé dítě můžeme pozdravit loutkou (např. kašpárka) a počkáme si na jeho reakci/.           
– Pokračujeme třeba strukturovaným učením: Jaký máme dnes den?/někdo řekne, někdo přečte globální metodou z leporela, někdo řekne znakem do řeči…podle schopností dětí/. Jaký máme měsíc? Roční období? Kdo je dnes ve škole a kdo chybí?…můžeme používat piktogramy, fotografie, leporela, sociální i globální čtení.
– Dále je dobré se trochu procvičit  např. básničkou o těle: Pojďte děti na rozcvičku, sáhneme si na hlavičku, zaťukáme na čelíčko, sáhneme si na tělíčko, pohladíme ručičky, protáhneme nožičky. /báseň vhodná na ranní rozcvičku, děti se seznamují se svým tělem a zároveň se v rámci možností protáhnou/.
– K básničce můžeme přidat i píseň: Hlava, ramena, kolena, palce (píseň se postupně zrychluje)
-Další téma: Jarní kytky…učitel má obrázky jarních kytek a povídá…Mám já velkou zahradu, znám v ní každý kout, pojď si ke mě ……….Jiříku  /jméno dítěte/ něco utrhnout…. a nabídne ve vějíři kartičky s obrázky. Vybrané dítě reaguje a vytáhne si jeden obrázek a řekne název kytky, nebo najde adekvátní piktogram /jakýmkoliv způsobem odpoví/.
– Ranní kruh končíme opět společnou písničkou…Dneska už jsme skončili, dobře jsme se bavili…… Mirek /jméno dítěte/ je náš kamarád, kašpárek ho má taky rád. Učitel takto obejde všechny děti s loutkou kašpárka a s každým se rozloučí. Dítě reaguje: pohlazením, kontaktem, očním kontaktem, verbálně…../
Během ranního kruhu si povídáme, sdělujeme si zážitky, i to co nás trápí, zpíváme, rytmizujeme, říkáme básničky s pohybem, používáme piktogramy, leporela, sociální i globální čtení, motivujeme děti k tématu, o kterém se budeme učit.

7.6.2018 at 18:49
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: terapeutický tanec
Detail dotazu >>

Dobrý den,
Co představuje směr primitivní exprese?
Děkuji za odpověď.

Primitivní exprese je technika inspirovaná původními kmenovými tanci doprovázenými hrou na buben. Přejímá jejich důležité atributy objevujících se ve všech kulturách: významnou účast skupiny, kontakt se zemí, rytmickou přesnost, opakování pohybů, hlasový doprovod. Pohyb na hodině primitivního výrazu se odvíjí od pravidelného rytmu chůze, který je přítomný v každém z nás. Je jednoduchý, takže je lehce přístupný i lidem bez jakéhokoliv tanečního vzdělání. Navíc se mnohokrát opakuje, což účastníkům seance umožňuje „ponořit se“ do pohybu, najít si vlastní styl provedení a pomalu vcházet do lehkého transu. Mírně změněné vědomí umocňuje radost z pohybu, entuziasmus, možnost splynutí s rytmem a s atmosférou v sále. Každý člověk se soustředí na své vlastní cvičení, ale zároveň ví a cítí, že všichni okolo něj dělají tentýž pohyb. Vnímá svou individualitu na pozadí pospolitosti. Doprovod afrických bubnů je natolik strhující, že nedovoluje vzdálit se z přítomného okamžiku. Tanečníci se prožívají; teď a tady. Jejich gesta mají univerzální archetypální základ – hladí, škrábají, berou, dávají, tlučou, symbolicky loví zvířata či ryby, sejí, sklízejí úrodu atd. Všechny tyto pohyby jsou mnohokrát opakovány a doprovázeny hlasovou produkcí, která netvoří součást nějaké existující řeči (jednoduché slabiky „hou, hou“, „ja, ja“ nebo drobná melodie „oyébaya“). 

7.6.2018 at 18:43
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: Tanec, umění
Detail dotazu >>

Dobrý den, paní doktorko.

Mám na vás jen jeden krátký krátký dotaz.
V jakých zemích se rozvíjí směr primitivnn exprese?

Těším se na odpověď od Vás a přeji hezký den

Děkuji za váš dotaz.
Terapeutický tanec jako primitivní exprese se vyvíjí ve Francii od r. 1970. Navazuje na práci americké tanečnice, choreografky a etnoložky Katherine Dunhamové, která se inspirovala tradičními kmenovými tanci a jinými původními rituály. Členem její skupiny byl haitský tanečník Herns Duplan, který tento styl přenesl do Francie. V současnosti je primitivní exprese se svou vypracovanou teorií i praxí nejsilnějším proudem francouzské TT, ale realizuje se i v Itálii, Belgii a Řecku.

23.5.2018 at 11:22
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: ASISTENT PEDAGOGA NA PROGRAMU
Detail dotazu >>

Dobrý den,
Je vhodné do výchovně – dramatických programů zapojovat naše asistenty?

Děkuji za dotaz.
Primárně nechte pracovat lektory instituce s vašimi žáky samostatně, vaši asistenti by měli fungovat spíše jako pozorovatelé a pomocníci, pokud jsou o to požádáni lektory. Je zřejmé, že u těžších forem handicapu bude asistent přímo přítomen při práci. V každé případě by měl asistent fungovat především jako pomocník s mobilitou či dovysvětlením zadání, nikoliv jako spoluřešitel zadaného úkolu.