24.7.2018 at 14:53
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: rizikové chování
Detail dotazu >>

Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, co všechno by se dalo za alternativní přístupy využít na základní škole u dětí rizikovým chováním?

Dobrý den, dobrá otázka. Budu mluvit jen ze své vlastní zkušenosti, protože jistě by se našlo ještě mnoho dalších způsobů práce. U mladistvých s rizikovým chováním mám ověřené fungování za pomocí různých dramatických her, dále je velmi dobře možné využít prvky divadla Augusta Boala či pracovat v diskuzních (anonymních) kruzích. Velmi dobře také funguje jejich možná exprese přes arte či muziko techniky. Co je v této práci, ať už je to technika jakákoliv, nejdůležitější, je být otevřený a maximálně možně k žákům/ studentům upřímný. Být otevřen jejich názorům a připraven na témata, která pro ně mohou být důležitá a palčivá.
Snad jsem zodpověděla vaši otázku dostatečně. Pokud by vás zajímali nějaké konkrétní techniky neváhejte se ptát.

24.7.2018 at 14:51
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Wilderness therapy
Detail dotazu >>

Dobrý den zajímalo by mě, kde se Wilderness Therapy mohu potkat v ČR?

Dobrý den,
u nás v České Republice Wilderness Therapy ještě není příliš rozšířená. Ale již se s ní můžete setkat například díky Asociaci pro terapii přírodou a dobrodružstvím v České republice. Dále také díky Evropským projektům, které jsou zaštiťovány Univerzitou Palackého, fakultou tělesné kultury. Více informací je možné naleznou na FB stránkách https://www.facebook.com/Terapie-divo%C4%8Dinou-584480738617637/

9.7.2018 at 20:12
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: specifické chování žáka- pokračování
Detail dotazu >>

Ne, asistenta není možné zapojit. V ŠVP žádný speciální přístup k handicapovaným definován není. Hocha je mi spíš líto, ale na druhou stranu nabourává výuku a obávám se, že to může mít vliv i na ostatní děti, kteří by kvůli němu mohli ztratit o výuku zájem.

Tomu rozumím, v tomto případě jsou nadřazené vzdělávací cíle vašeho předmětu na ZUŠ, které nemohou být torpédovány na úkor jednotlivce. Snažil bych se to řešit s vedením školy a poukazoval na problém, který je potřeba řešit společnými silami dlouhodobě. Důležité je také  otevřeně promluvit s rodiči a říct jim na rovinu, že zatím podmínky pro inkluzi na vaší škole nejsou.    

16.8.2018 at 8:09
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Exprese – pokračování
Detail dotazu >>

Děkuji, pane docente, za odpověď. Píšete o tzv. expresivní experimentaci. Můžeme tento pojem dovysvětlit? 
Předem děkuji. 

Dobrý den.
Expresivní experimentace je proces zkoumavého porovnávání různých variant expresivního vyjádření téhož obsahu, během nějž se hledá varianta relativně nejhodnotnější. To znamená, že expresivní experimentování umožňuje představovat si a realizovat různé verze či alterace tvořivého výrazu.  Expresivní experimentace se uplatňuje jak v uměleckých postupech, tak v semi-expresivních podobách. Jestliže tedy hudebník (nebo herec nebo výtvarník atp.) aktuálně hledá nejlepší podobu hudebního (nebo hereckého či výtvarného) projevu, experimentuje s ním: představuje si a pokouší se realizovat jeho verze či alterace, přičemž hodnotově porovnává původní provedení s jeho upravenou alternativou (verzí, alterací). Ale podobně to platí třeba v osobnostní a sociální výchově nebo nebo při výuce psychologie, jestliže žáci hledají relativně nejlepší podobu určitého sociálního jednání. Princip expresivní experimentace je analogicky využíván i v psychoterapii – klienti zkoušejí vyhledávat takové způsoby jednání, které jsou personálně žádoucí i sociálně vhodné. Při expresivní experimentaci bývá velmi důležitá sociální opora, která umožňuje debatovat o zkoušených variantách a zvažovat různá hlediska na jejich hodnoty. 

8.7.2018 at 10:29
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: specifické chování žáka
Detail dotazu >>

Dobrý den,
Mám v dramaťáku na ZUŠ dítě, které není schopno respektovat pravidla spolupráce a upozorňuje na sebe různými verbálními projevy, někdy i fyzickými výpady vůči klukům. Mluvila jsem už o tom s maminkou, chodí s chlapcem do poradny. Chlapce odhlásit nechce, říká, že se sem vždy těší. Domnívám se, že jde u něj o nějakou formu autismu. Jak mám na to reagovat? Děkuji za odpověď.

Domnívám se, že ZUŠ je výběrová škola a záleží také na tom jak máte nastaven ŠVP. Máte tam definován přístup k těmto žákům? Máte možnost zapojit asistenta?

8.7.2018 at 10:25
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: vzdělávání
Detail dotazu >>

Dobrý den, mám dotaz ke studiu metod výchovné dramatiky a dramaterapie. Chtěl bych si v této oblasti doplnit vzdělání a prakticky je uplatnit jako učitel na 1.stupni ve třídě, která začleňuje 2 žáky se speciálními potřebami.  Krátkodobé kurzy a ochutnávky jsem již absolvoval.

Mezi dramaterapií a výchovnou dramatikou je trochu rozdíl, co do dopadu uplatňovaných metod. Záleží na tom, zda ji chcete využít jako metodu výuky nebo jako předmět (nepovinný), nebo zda potřebujete metody uplatňovat při práci v kolektivu s výhradně dětmi se speciálními potřebami. Doporučuji prostudovat studijní programy oboru výchovná dramatika DAMU Praha či DiFA JAMU Brno. Co se týče dramaterapeutických metod, tak samozřejmě Pedagogickou fakultu – speciální pedagogiku, dramaterapii.

9.7.2018 at 20:03
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: výběr písně
Detail dotazu >>

Jak vybrat vhodné písně pro děti na ZŠS různého věku a postižení?

Děkuji za Vaši otázku.
Při výběru písní je třeba vycházet především z pěveckých a hudebních schopností dětí, dále také věnovat  pozornost vlastnímu výběru.  Děti mají rády “Písničky na přání”. Začínáme se zpěvem písní říkadlového charakteru, kde se uplatňuje princip opakování, což je nezbytné pro pěvecký rozvoj dětí. Vhodné jsou písně se stále se opakujícím rytmem a bez rytmických složitostí. Obsah písničky by měl být dětem blízký a měl by odpovídat jejich rozumovému poznání. Vhodné jsou písně lidové, i dětské umělé.
Hudba je druh komunikace, vede ke kreativitě, sebepoznání a prohlubuje citové vazby. Plní také funkci terapeutickou. Hudba by měla vést především k radostnému prožitku a celkové relaxaci.

4.7.2018 at 19:19
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: osobnostně – dramatická výchova – doplnění
Detail dotazu >>

Dobrý den, chtěla bych se ještě zeptat k dramatické výchově a psychologii a doplnit dotaz k předchozí odpovědi tazatelce, která chtěla
vědět, jaký je rozdíl mezi dramatickou výchovou a osobnostní výchovou. V rámcově vzdělávacím programu pro základní školy je přece výslovně napsáno, že dramatická výchova rozvíjí sociální dovednosti jako je spolupráce nebo komunikace. V tom se tedy obě výchovy asi neliší, je to tak?

Ano i ne. V čem ano? V čem ano? Sociální dovednost zůstane sociální dovedností, ať je rámec, v němž se jí někdo učí, pojmenován jakkoliv. Takže např. dovednost “parafrázovat” promluvu komunikačního partnera, která se využívá jako jedna z dovedností při tzv. aktivním naslouchání nebo při tzv. zpětnovazební komunikaci, bude stále parafrázováním – přeříkáním cizí promluvy víceméně vlastními slovy (zejm. za účelem ujištění se, že rozumím správně) bez ohledu, zda zazní v OSV nebo v DV. V čem ne? V tom, že v OSV jsou sociální dovednosti konečným cílem, který se obvykle trénuje
“přímo”. TY řekneš názor, já ho budu parafrázovat (… tak dlouho, doku mi to nepůjde … 🙂 V DV jsou sociální dovednosti ale spíše cílem jakoby “průchozím”, či “instrumentálním”. Sociální dovednosti jsou učivem, ale pokud jde o očekávané výstupy, tak parafrázování ani
aktivní naslouchání uvedeno není. Najdeme tam ale formulaci typu (žák) “prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků” (RVP ZV, 2016, s. 112) , v
níž je dovednost parafrázovat ukryty hlavně pod “reflexemi” a “hodnocením”. A hodnocením čeho? Nikoliv kvality osobní komunikace, ale hodnocením divadelní práce. “Parafrázování” tu má prostě usnadnit cestu za cílem, kterým není “parafrázování”. Ale v doporučených očekávaných výstupech k OSV najdeme formulaci (žák) “vysílá signály aktivního naslouchání a sdílení slyšeného”, přičemž aktivní naslouchání je zpřesněno takto:
“Aktivní naslouchání je doprovázeno drobnými zpětnými vazbami, svědčícími o tom, že nasloucháme, shrnováním a parafrázováním myšlenek partnera, ujišťováním se o adekvátním pochopení jeho slov.” (Osobnostní a sociální výchova v základních školách. Doporučené
očekávané výstupy – podrobné rozpracování.2011, s. 10-11.
V tom je rozdíl, myslím, celkem patrný.

4.7.2018 at 19:12
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: osobnostně – dramatická výchova
Detail dotazu >>

Na střední škole jsme měli “osobnostně-dramatickou výchovu”. Pak jsem zjistila, že v rámcových programech jde o dvě výchovy, osobností a sociální a dramatickou. Jak to tedy s těmito výchovami je?

Ano, jde opravdu o dvě výchovy. Spojení “o-d” zřejmě přetrvává z 90. let, kdy jsme byli (a rádi!) v dramatické výchově pod určitým vlivem britských kolegů. Ti však importovali kromě svého pojetí “drama education” také “personal and social education” jako téma procházející napříč edukační prací školy, vstupující do různých předmětů či se realizující přímo jako samostatný předmět (oba obory popsala pak v roce 1992 v textu “Drama v anglické škole” u nás Eva Machková, zakladatelka Katedry výchovné dramatiky DAMU). Už tehdy nás Britové upozorňovali, že jde opravdu o dvě různé výchovy. Naše hledání vlastní podoby dramatiky ale procházelo v té době fází jakési “psychologizace dramatické výchovy”, kdy byl spatřován její hlavní cíl v rozvíjení sociálních dovedností. Teprve v průběhu 90. let se v případě DV začaly akcentovat její esteticko-výchovné úkoly, učení divadla a dramatu o divadle a dramatu divadlem a “nejevištními” dramatickými hrami (a DV se tak začala se ocitat spíše ve společnosti “hudebky a výtvarky”). Současně ale začal na mém stole na Katedře pedagogiky FFUK v Praze vznikat český koncept “osobnostní a sociální výchovy”. Ta se ovšem neprofilovala jako výchova estetická, nýbrž jako školská varianta aplikované sociální psychologie, resp. interakčního výcviku (viz též má knížka “Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik” z roku 1999). A tak vstoupila rokem 2004 i do rámcových programů pro základní vzdělání a gymnázia. Jde tedy skutečně o odlišné systémy, byť se místy prolínají – zřetelně na poli využití tzv. simulací, kdy hrajeme sami sebe, ale ve fiktivní situaci či v sociální roli, kterou běžně nemáme. Nicméně, za DV stojí jako klíčový zdroj divadelní kumšt, zatímco za OSV sociální psychologie. Proto se mi dnes jeví spojení “o-d” spíše jako neorganické, byť jest stále užíváno.

3.10.2018 at 21:15
Odpovídá: PaedDr. Lubomír Holzer
Téma dotazu: Studium muzikoterapie v ČR
Detail dotazu >>

Pane doktore, jaké jsou možnosti studia muzikoterapie v ČR ?
Děkuji za odpověď.
S pozdravem D.M.

Dobrý den vážená paní Mohelská. Váš zájem o muzikoterapie mě velice potěšil. Situace v ČR je mírně nepřehledná. Působí zde státní instituce – univerzity a vysoké školy, soukromé školy, soukromé vzdělávací instituce a subjekty a jednotlivci nabízející vzdělávání v muzikoterapii. Dalším faktorem jsou kurzy a výukové programy mající akreditaci ministerstva školství – MŠMT nebo ministerstva práce a sociálních věcí. Vedle nich stojí subjekty bez jakékoliv akreditace, spoléhající na účinnost reklamy a masmédií i sociálních sítí. Všechny jmenované skupiny můžeme dále rozdělit podle zaměření muzikoterapie samé. Z tohoto pohledu vidíme vzdělávací kurzy se zaměřením na celostní muzikoterapii, antroposofickou muzikoterapii, transpersonální muzikoterapii, ergoterapeutickou muzikoterapii, rehabilitační a fyzioterapeutickou muzikoterapii. Zmíněné směry se mohou vzájemně prostupovat a kombinovat, což se v praxi i děje. Vedle těchto cíleně metodologicky a disciplinárně vyhraněných směrů a přístupů k muzikoterapii existují vzdělávací programy, které nemají metodologické ani specifické disciplinární zaměření. Podle mého rozdělení sem patří tzv. edukační muzikoterapie a muzikoterapie opřené o psychoterapii. Vedle všech vyjmenovaných skupin se formují nové přístupy, které se metodologicky opírají a zvuk a hudbu samotnou, což jsou sound therapie a mnohé příbuzné. Z popsaného vidíme, že možnosti jsou, jen si vybrat dle svého zaměření a představ o muzikoterapii. Další problematickou oblastí jsou akreditace samotné. Ještě v roce 2012 udělovalo akreditace na zmíněné kurzy MŠMT. Pak ovšem zasáhl do hry nějaký genius, možná skupina géniů bez povědomí a znalosti o stávající praxi a již fungujících systémech vzdělávání a rozdělil muzikoterapeutické akreditace podle použití do resortů. V praxi to znamená, že pokud je vzdělání určeno pro pedagogické pracovníky a psychology řeší akreditace MŠMT. Pokud však mají být muzikoterapeuti školeni pro resort MPSV, například do sociálních služeb, musí mít vzdělávací programy akreditaci MPSV. Což je holý nesmysl, neboť všechno vzdělávání i instituce spadají pod MŠMT a nikoliv MPSV. Jediné ministerstvo vnitra – MV, má svoje vlastní školy ve své gesci. Jsme svědky naprosté systémové chyby, která není ze strany ministerských úřadníků žádným způsobem reflektována ani vnímána, natož řešena. Ale zpět k MPSV, které akredituje pouze krátkodobé programy, neboť pracovníci v sociálních službách například, mají povinnost absolvovat ročně 24 hodin dalšího vzdělávání. V ohledu k muzikoterapii je to naprosto nedostačující. Stačí se podívat do závazných dokumentů evropské unie a ihned vidíme zásadní rozpor. Požadavky EMTC na vzdělání profesionálních muzikoterapeutů jsou obsahem i rozsahem také zcela někde jinde.
Nicméně zpět do reality vzdělávacích institucí. Všimnu si pouze těch akreditovaných kurzů ať už MŠMT nebo MPSV. Nejdříve promluvím za sebe. Od roku 2003 nepřetržitě běží na Univerzitě Palackého vzdělávání v kurzech celostní muzikoterapie.
Celostní muzikoterapie jako taková, existuje v České republice již od roku 1991 ve formě metody „CMLH – Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera“ (je podstatné si uvědomit, že termín „celostní“ má filozofický význam i základ a nikoliv popisnou funkci). Zmíněnou metodu Lubomír Holzer vytváří a dále rozvíjí již více než 27 let a je jejím výhradním autorem. Její kořeny ovšem spadají do roku 1983. Od roku 1983 se L. Holzer zabývá muzikoterapií, tj. třicet pět roků muzikoterapeutické praxe, což značí cca minimálně 22.000 hodin přímé muzikoterapeutické praxe s dětmi, mládeží a klienty s postižením mentálním, smyslovým, tělesným a kombinovanými vadami, klienty s poruchami autistického spektra a ADHD, s nejrůznějším zdravotním postižením, s logopedickými a etopedickými klienty a s klienty z ostatních zdravotních a sociálních skupin. Je autorem vlastní, zcela původní metody celostní muzikoterapie – CMLH, kterou vytváří od roku 1991 a jejíž počátky, jak už bylo řečeno, leží již v roce 1983. Celostní muzikoterapii můžete nyní studovat v rámci kurzů celoživotního vzdělávání na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Výuka Celostní muzikoterapie na UP Olomouc je v ČR jediným komplexním systémem vzdělávání v muzikoterapii na nejvyšší odborné úrovni s garancí univerzity a dlouhodobou akreditací MŠMT, která je platná zvláště pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, nicméně je určena rovněž pro celou oblast sociálních služeb i pro zdravotnický nelékařský personál. Studují u nás ovšem i lékaři. Celostní muzikoterapie se prakticky uplatňuje v rezortech MŠMT, MPSV i MZ. Takový je současný stav. Potřeby a projevy praxe jsou vždy v předstihu oproti představám jednotlivých rezortů. Jako jediný v České republice je zmíněný systém vzdělávání v celostní muzikoterapii na ICV FF UP Olomouc uznáván v celé Evropské unii, v Anglii a jinde ve světě. Dokladem toho jsou zahraniční studenti ze Slovenska, Polska, Srbska, z Filipín a v současnosti i z USA (absolventi kurzů působí v zahraničí, na území EU i mimo EU), kteří se od roku 2008 hlásí ke studiu nepřetržitě a kteří ve svých zemích celostní muzikoterapii praktikují. Nyní máme již více než třicet absolventů ze zahraničí. Studium probíhá v rámci kurzů celoživotního vzdělávání na ICV FF UP Olomouc. V současnosti má tři navazující stupně. Každý má tři semestry: CM 1 – 180 hodin, CM 2 – 180 hodin a CM 3 – 370 hodin prezenční výuky. Účastníci tedy mohou absolvovat celkem 730 hodin muzikoterapeutického odborného, praktického a prožitkového výcviku a výuky. Součástí CM 3 je rovněž sebezkušenostní výcvik a supervize. Studenti a absolventi provádějí již během studia praxi, která u mnohých dosahuje několika set hodin přímé muzikoterapeutické činnosti. Absolventi všech tří stupňů celého studia kurzů celostní muzikoterapie (CM 1 – CM 3) jsou v ČR nejkomplexněji a na nejvyšší úrovni připravení pro výkon profese muzikoterapeuta (ta sice zatím není v rejstříku povolání MPSV, ale legislativní rámec zajisté brzy dožene již fungující praxi. Po řádném ukončení každého stupně obdrží absolventi osvědčení o jeho absolvování. Osvědčení je uznávané v celé Evropské unii i jinde v zahraničí, jak dosvědčuje živá praxe našich zahraničních absolventů. Obsahem i rozsahem studium v kurzech CM zcela odpovídá evropským standardům a ve většině položek jejich požadavky přesahuje. Odborným garantem a hlavním vyučujícím studia je PaedDr. Lubomír Holzer. V rámci výuky působí i další lektoři z Pdf UP Olomouc: Prof. PaedDr. Milan Valenta Ph.D., Mgr. Michal Růžička, Ph.D., Mgr. Oldřich Müller, Ph.D. Z oblasti psychologie, psychoterapie, sebezkušenostního výcviku a supervize v kurzech celostní muzikoterapie lektorují Mgr. Lubomír Smékal a PhDr. Ludmila Piňosová.

Viz také: http://icv.ff.upol.cz/index.php/muzikoterapie-1/
www.muzikoterapie.net a
www.muzikoterapie.art

Zde by bylo dobré pohovořit detailněji o celostní muzikoterapii a metodě CMLH detailněji. Váš dotaz ovšem nesměřuje tímto směrem. Pojďme tedy zpět k vašemu dotazu.

Pokud jsem informován o dlouhodobě fungujících a běžících kurzech muzikoterapie na jiných místech v ČR, musím zmínit ještě Akademii Alternativa v Olomouci. Existují i další nabídky vzdělávání v muzikoterapii. Jedná se ovšem o krátkodobé i jednodenní kurzy, které nesplňují požadavky na skutečně odborné vzdělání a výcvik v muzikoterapii. Průběžně vznikají další subjekty nabízející vzdělání v muzikoterapii, patřící však v naprosté většině do oblasti bez akreditace a bez nepřetržité dlouhodobé historie, tudíž se z těchto důvodů o nich nerozepisuji. Ostatně internet nás dostatečně a přehledně informuje o možnostech. Musím na závěr dodat a doporučit následující. Pokud už se chcete vzdělávat odborně v muzikoterapii, projít muzikoterapeutickým výcvikem, věnujte dostatečnou péči vyhledání patřičných institucí a systémů vzdělávání. Pokud vás něco zaujme, vezměte si reference, hledejte informace u absolventů, v praxi a ve svém okolí. Říkám to z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti mých studentů a absolventů. Mohli byste například po absolvování a zaplacení přijímacího pohovoru smutně sedět v parku na lavičce a přemýšlet co dál, neboť jste až při pohovoru zjistili, že to takto nechcete. Hodně zdaru a na shledanou, Lubomír Holzer.