14.8.2020 at 16:47
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Intencionalita
Detail dotazu >>

Ráda bych se zeptala na pojem intencionality, na vztah a rozdíl mezi zaměřeností a záměrností při tvorbě nebo interpretaci. Mohl byste tyto významy a jejich oborovou účinnost objasnit na nějakém konkrétním příkladu, při interpretaci nebo při nějaké fázi tvorby?

Děkuji za inspirativní dotaz a zároveň i za ty následující, které k němu patří. Ne že by poděkování nikdy nebylo dost, ale pokud jsou dotazy v jednom balíčku, může snad pro všechny společně platit jeden dík. 🙂
Ano, v češtině slova “zaměřenost” a “záměrnost” vyznívají velmi podobně, ale jejich významová záměna je v tomto případě nepříhodná a zavádějící. Pojem “intencionalita” ve smyslu “zaměřenost” má co nejobecněji vystihnout schopnost všech intencionálních systémů (živočichů, ale i robotů) propojit cíl s obsahem jednání vyvolaného určitou potřebou, resp. určitým podnětem.
Oproti tomu pojem “záměrnost” je protikladem “nezáměrnosti”: má vystihnout schopnost uvědomit si cíl a obsah jednání a vědomě se rozhodovat ve snaze cíle dosáhnout.
Uveďme nejprve příklad pro pojem “intencionalita”. Jestliže malíř maluje obraz, je to jenom díky tomu, že má schopnost intencionality: má potřebu něco namalovat, umí tuto potřebu uspokojovat malováním a umí tím dosáhnout cílů, např. mít radost z malování nebo prodat obraz a mít peníze apod.
A nyní příklad k pojmu “záměrnost”. V každé složité lidské činnosti se nějak mísí záměrnost s nezáměrností. Malíř si kupř. záměrně vybere objekt, který chce namalovat: jablka. Ale během malby zátiší s jablky nevědomky, tj. nezáměrně začne preferovat nějakou část barevné škály a potlačovat jinou, čímž (zprvu možná zcela nezáměrně!) předvádí určitý osobitý styl malby(např. typická preference modré barvy u Špály). Až teprve výtvarný kritik i pro něj samého tuto jedinečnost odhalí – objeví. Pak už malíř může výběru barev věnovat zvýšenou pozornost – to, co bylo dříve ne-záměrné, se stane záměrným.
Náš výtečný estetik a teoretik umění Jan Mukařovský napsal slavnou stať Záměrnost a nezáměrnost v umění, v níž tuto důležitou otázku rozebírá. Téma intencionality je však poněkud jiné a ještě obecnější, než je téma záměrnosti a nezáměrnosti. Budeme se mu věnovat v souvislosti s dalšími otázkami.

9.7.2020 at 10:21
Odpovídá: prof. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: divadlo a výchova pro Neslyšící
Detail dotazu >>

Pěkné dopoledne,
bude možné ještě navštívit případnou reprízu koncertu písní J. Bulise tlumočeného do znakového jazyka?
Děkuji
MO

Pěkné dopoledne,

předpokládám, že ano. Zatím jsou plánované reprízy na polovinu listopadu. Je možné průběžně sledovat aktuální informace na www.jamu.cz, případně na stránkách Divadelního studia Marta.

Zdravím

Veronika Broulíková

9.7.2020 at 10:19
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Odlišná hlediska dvou disciplín?
Detail dotazu >>

Dobrý den, ráda bych se zeptala na průniky, paralely ale také odlišnosti hledisek dvou disciplín na náš výtvarný obor: ontologii (nauku o bytí) s epistemologií (naukou o poznávání). V jedné z minulých odpovědí jste uvedl: z ontologického hlediska není možné zpochybňovat objektivní existenci věcí (kaligrafickou skvrnu), protože bychom nedokázali vysvětlit, proč se shodneme na jejich jménech. Mohl byste na nějakých příkladech uvést, proč je vhodné tato hlediska držet odděleně a co z toho vzniká za komplexnost, ale i odpovědnost či úskalí při tvorbě významu díla?

Děkuji za podnětný a náročný dotaz. Abychom se při hledání odpovědi nezapletli do labyrintu pokusů o dokonalé vysvětlení, zkusme vyjít z běžné praktické zkušenosti. Z ní dobře víme, že je sice možné donekonečna se mezi sebou dohadovat o vlastnostech nějakého předmětu, který společně pozorujeme a při společné činnosti se jím zabýváme (ať již je to štětcem namalovaná skvrna, kladivem zatloukaný hřebík nebo dozrálé jablko na stromě), ale zpravidla není užitečné popírat samotnou (objektivní) existenci tohoto předmětu, máme-li ve světě přežít. Díky tomu máme společný jazyk a v něm jména, která poukazují na předměty, jejichž objektivní existenci společně uznáváme – třeba to jablko. Potíž je v tom, že v kulturní historii čas od času dochází k tomu, že víra v existenci některého jevu či předmětu je vyvrácena rozvojem nového poznání a s ním vymizí i příslušné jméno. Typickým příkladem je tzv. flogiston, hypotetická látka, která – podle názoru některých chemiků na počátku 18. století – měla být součástí všech hořlavých látek a způsobovat jejich hoření. Tyto hypotéza padla na konci téhož století díky teorii oxidace a s ní se spolu s přesvědčením o o jeho existenci vytratil z našeho slovníku i flogiston. Tento a jemu podobné případy ukazují, že lidské vědění o existenci jevů je vždy poznamenáno nejistotou a může být vyvráceno novými způsoby poznání. Přesto je rozumné předpokládat, že běžné jevy, s nimiž se setkáváme, objektivně existují a jejich existence není apriorně závislá na našem poznávání a našich dohodách či konvencích. Víme totiž, že jablko na stromě může být sestřeleno dobře namířeným šípem bez ohledu na to, jak o něm přemýšlí lukostřelec nebo jakou řečí o něm mluví. Víme dokonce, že to jablko bychom mohli trefit i jenom na podkladě výpočtu dráhy střely a že její výpočet bude platný vždy a pro všechny uživatele bez ohledu na jejich kulturu či rodný jazyk. Z toho důvodu je (např. podle L. Kvasze, 2015) užitečné rozlišovat tři stránky či tři pojmy reality: intersubjektivní (danou jazykem a způsobem společného poznávání), subjektivní (danou individuálním vědomím a prožíváním) a objektivní (danou existencí jevů ve světě). V umění se toto rozlišování zčásti projevilo např. ve strukturalismu, který jmenovitě – pojmem “dílo-věc” – rozlišoval objektivní existenci uměleckého výtvoru od té jeho existence, která je dána (subjektivním) vnímáním a (intersubjektivně podmíněným) interpretováním díla-věci. Je zjevné, že utváření významu díla závisí na jeho objektivní věcné existenci (tj. na existenci díla-věci), ale zároveň není možné bez (subjektivního) vnímání a (intersubjektivního) výkladu. Proto je vhodné – jak píšete – držet odděleně, ale samozřejmě v těsné souvislosti, hledisko epistemologické a ontologické. To znamená připouštět, že existence toho, co považujeme za skutečnost, sice není odlučitelná od způsobů, jakými tuto skutečnost poznáváme, ale přesto není v žádném případě rozumné tuto existenci popírat jenom proto, že naše poznání a jeho kvalita nikdy nemohou být jisté a úplné. Každý bolestivý náraz hlavou do zdi totiž snadno každého z nás přesvědčí, že existence té zdi je objektivní záležitostí – jednoduše proto, že nezávisí ani jen na intersubjektivní dohodě, ani jen na subjektivním přesvědčení.

9.7.2020 at 10:15
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Doporučení knihy
Detail dotazu >>

doporučila byste mi nějakou knihu nebo odkaz, kde bych našla zajímavé náměty pro hudební, výtvarné a dramatické činnosti? Děkuji. Romana W.

Milá Romano,
tematicky zajímavé a inspirativní náměty k propojení hudebních, výtvarných a dramatických aktivit lze nalézt v publikacích “Dívej se, tvoř a povídej” Slavíková V., Slavík J., Eliášová S., Portál 2019 nebo “Čteme si a hrajeme si” Ulrychová I., Taubenhanslová, K. Pansofia. Popř. “Hry pro šest smyslů! s podtitulem kartotéka pro loutkáře a neloutkáře” Budínská, H., NIPOS 2008. Dále mohu doporučit i tituly Aleny Tiché a Mileny Rakové “Zpíváme a hrajeme si s nejmenšími” a “Zpíváme a nasloucháme hudbě” nebo metodické materiály a publikaci prof. Evy Jenčkové “Hudba a pohyb ve škole” věnované nejen na hudebně pohybové výchově, ale obsahující i další podněty pro vlastní tvoření s dětmi s různorodým tematickým zaměřením. Hodně inspirace ve Vaší vlastní tvořivé činnosti přeje Dana N.

7.6.2020 at 15:09
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: výuka not
Detail dotazu >>

Dobrý den, mám na Vás dotaz. Jakým způsobem lze naučit žáky s MP noty?

Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz.

Především bych chtěl podotknout, že v hudební výchově není cílem učit žáky s MP noty. Je sice žádoucí, aby i tito žáci (zejména žáci s LMP) věděli, že pro zápis melodie existuje notová osnova, kde noty představují jednotlivé tóny a navíc lze podle nich rozlišovat i délky trvání tónů, ale ne všichni žáci tyto základy hudební teorie zvládnou. Tím se ovšem nevylučuje pro ně atraktivní formou začlenit do hodin hudební výchovy prvky z hudební nauky. Volíme přitom formu názornou, hravou, pro žáky motivační. Jako příklad uvádím postup ze starší metodiky od Hany Fialové: S prvňáčky za hudbou (vydal KPÚ v Brně, roku 1989).

Dědoušek Kudrna je už starý a proto špatně slyší. Když přišel na návštěvu k sousedům, byl doma jen malý Eda, který chodil po pokoji a učil se zpaměti noty. Rozčiloval se přitom, protože mu to moc nešlo.

„Co to říkáš?“ ptá se nedoslýchavý děda.

Eda odpověděl: „E,G,H,D,F.“
Děda na to: „Že utekl lev?“
Eda: „F,A,C,E“
Děda: „Lidi, zle je!“
Eda: „Pod osnovou D“
Děda : „Je slyšet, jak řve!“
Eda: „ Dole noty G,A,H,C.“
Děda: Chytit ho, to bude práce!“
Eda: „Nad osnovou G,A,H.“
Děda: „Kdo může, ať pomáhá!“

Pomocným (názorným) materiálem k říkance je 5 obrázků notové osnovy, na které jsou zobrazeny uvedené noty. Nejprve odříkává říkanku učitel a ukazuje jednotlivé noty, potom jeho roli převezme žák, případně odříkávají a ukazují spolu. Variantou je magnetická tabule s notovou osnovou a jednotlivé noty jsou zde podle říkanky zavěšovány.

Inspirativní a motivační je při procvičování zařazování hudebních hádanek. Například:
Evičko, co je to?
Má hlavičku, má nožičku,
vylezla si po žebříčku.
Na poslední příčce stojí
a přece se nic nebojí!
C D E F G A H C,
nešlo jí to jen tak hladce!
Uf. f, f si odfukuje,
hádanka se prozrazuje.
Kdo to ví? Kdo to zná?
Ví to Ota: to je nota, žebříček je osnova.
Poslední je pátá linka,
nota ? tam ráda spinká.
Pro větší názornost lze využít při nácviku i tzv.“ intonační tabuli“ (žák vnímá noty nejen zrakem, ale i sluchem).

7.6.2020 at 15:04
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: drama náměty
Detail dotazu >>

Minule jste psal, že stav nouze přinesl různá témata i pro divadlo nebo dramatickou výchovu. Dovedu si představit, že by se dalo dramatizovalo dění v tom “domácím vězení”, jak píšete. Rodinné hádky, nečekaná odhalení a tak podobně. Jak byste si ale představoval dramatizace chování, jak píšete, “strany a vlády” třeba na základní škole?

Ano, to je představa problematická. Kupř. premiérovy, již hojně komentované, dvoutýdenní březnové performance na téma “vláda je krizový štáb!” (i když krizový štáb měl být krizový štáb, a to v souladu s příslušným zákonem, a ne vláda) by mohly být zajímavé nepochybně spíše pro divadlo (viz např. představení Republiky “boss Babiš” ještě z času předkoronavirového). Dovedu si představit, co by v některých lokalitách mohla třeba cílená školní satira obracející se vůči konkrétním politikům aktérům takových edu-dramat způsobit. Nepíše se mi to snadno. Může to zavánět předlistopadovými ustrašenostmi typu “hlavně opatrně”. Nicméně chci tím říci, že nemíním plošně vyzývat v této poradně, aby si školy pěstující drama pohrávaly třeba právě s výše zmíněnými performancemi. Současně jim ale neříkám: Nedělejte to.

Mám na mysli spíše něco jiného, jev – řekněme – obecnější povahy. Již polovině 90. let vyšla poprvé kniha neuropatologa F. Koukolíka a psychiatričky J. Drtilové “Vzpoura deprivantů”. Tehdy autoři upozornili na problematický typ osobnosti, v podstatě sociálně úspěšné psychopaty, kteří mají stále větší šance obsazovat moc. Psychopati byli a budou a budou to zkoušet. Postupem času se začal ale objevovat ten úkaz, že k podpoře veřejného vlivu různých deprivantů se hlásí stále více lidí otevřeněji a otevřeněji. Sociálně úspěšní psychopaté dokáží být velmi atraktivní, zejm. pokud lidé nejsou s to tuto jejich podstatu rozpoznat. Přičemž “vkus” voličů je samozřejmě rozmanitý, a to nejen ten “sociální”, ale i ten estetický. Takže když se např. – se svým typem vkusu – podívám okolo, chápu, proč volit tak hezkou dámu, jako je Z. Čaputová, ale s mým vkusem už nejdou dohromady četní pánové, kteří ji na vysokých postech obklopují v okolních zemích; někteří mi připadají dokonce “oškliví”, ale i s tím se dá pracovat divadelně; a opakuju – estetický vkus je věcí velmi individuální). V tisku i v různých analýzách se objevují už běžně názory, že (např. zejména s rozvojem velkých korporací; s rychlostí života; s neblahými stránkami potenciálu internetu atd.) je jakoby počet deprivantů toužících po moci stále viditelnější a stále přitažlivější.

A tady jsme u toho, proč hrát i v edu-dramatu o moci, o tom, kdo po ní touží, co to pro koho znamená, proč “doba přeje” úspěšným psychopatům, narcisům atd., i když to místy postrádá logiku (Trumpa prý volí i ti, v jejichž ekonomickém zájmu jeho prezidentování opravdu není …). Dramatická výchova nám při zachování principu toho, o čem chceme hrát(!), umožňuje změnu reálií, nenutí nás hrát o konkrétním Petrovi či Pavlovi, ale o “modelech”. A na tom se klienti našeho oboru mohou učit kriticky myslet, rozpoznat deprivanta, porozumět tomu, proč ho tolik lidí vzývá a chce a hledat cesty, jak udržet před mocichtivými a totalitářskými týpky uhájit demokracii.
Podle mých pozorování se školy zatím aplikované psychologii věnují nedostatečně. Náš obor je rozhodně jednou z možností, jak to měnit.

7.6.2020 at 14:24
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: antistresové omalovánky
Detail dotazu >>

Dobrý den, doporučil byste využití ve výuce tzv. „antistresové omalovánky“ ? Prosím poraďte.

7.6.2020 at 14:22
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: VV a akverely
Detail dotazu >>

Dobrý den, jaká je možnost využití akvarelových pastelek ve výtvarné výchově na nejen u dětí se ZP na ZŠ?

14.8.2020 at 13:34
Odpovídá: prof. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: divadlo a výchova pro Neslyšící
Detail dotazu >>

Dobré ráno,
jsou již obnoveny nějaké zajímavé akce v rámci divadla a výchovy specifických skupin?
Děkuji a zdravím
Monika Oweyssi

Dobré ráno,

ano, je to například výstava „Hnízdo pro duši“ umělecká tvorba lidí s postižením v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi. Většina akcí se však vzhledem k dané situaci přesouvá na podzimní období.

Zdravím

Veronika Broulíková

18.5.2020 at 11:45
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: šikana a dramatizace-pokrač
Detail dotazu >>

Dobrý den. Ne o takovou agresivitu nejde. Spíše mě vadí, jak se děti k sobě chovají, a že si neuvědomují, že když třeba někdo škodolibě schová někomu cvičky do tělocviku a ten je pak hledá a nemůže je najít, přijde pak pozdě do tělocvičny – tak že to je vlastně taky ubližování a že to zvlášť u kluků vyvolá protireakci a pak se baví celá třída jen těmito jejich hrátkami. Připadá mi, že tam je to vlastně v tom příběhu s tím zamčením Margot stejné.

No to máte pravdu. Sice jsem to četl už dávno, ale ta motivace dětí není až tak zákeřná a nízká, ale spíš jde o špatný vtip či potřebu se vymezit proti někomu, kdo je třeba introvert či premiant (je prostě jiný než skupina). V tomhle vidím tu situaci u vás ve třídě podobně a mohl by to být zajímavý námět jak prostřednictvím divadla prozkoumat chování dětí. O jak velké děti jde? Co je na tom inscenování bude bavit?