6.3.2019 at 13:19
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: náměty na jaro
Detail dotazu >>
Dobrý den,
můžu Vás poprosit o hudebně dramatické náměty na téma Jaro, i s propojením řečové a pohybové výchovy. Děkuji za odpověď.
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz týkající se námětů pro hudebně dramatické aktivity na téma Jaro s propojením řečové a pohybové výchovy.
Tak jak se správně tážete, je dobré a praxí prověřené, prokládat a střídat hudebně dramatické aktivity s řečovou a pohybovou výchovou.
Na jaře je vhodné volit témata jako např. zvířata – mláďata.. kytky i ve spojení s vycházkou a pozorováním přírody.
Téma Zvířata – mláďata:
Na rozcvičku můžeme zvolit báseň s pohybem Koťátko – Já se vždycky po ránu (dáme se na všechny čtyři, předvádíme kočku), jako kotě protáhnu (protahujeme se jako kočka, uděláme kočičí hřbet), jedna, druhá tlapička (sedneme na nohy a ruce dělají tlapky), to je moje rozcvička ( tleskáme).
Potom můžeme proložit písní Když jsem já sloužil (připravíme si leporelo jednotlivých zvířátek a děti mohou postupně ukazovat zvířátka, tak jak se zpívá v písničce a doplnit o zvuk daného zvířátka).
Dále si můžeme zahrát na hadače… Hádej, hádej, hadači, komu rozum postačí (povídá pedagog a pokračuje), Mňau, mňau, mňau, mňouká to, mňau, mňau, mňau co je to ?( ptá se dětí a může i použít obrazový materiál).
Pokračovat můžeme písní od Svěráka a Uhlíře – Krávy, krávy (kde děti seznamujeme se zvířátky a jejich zvuky, můžeme opět použít obrazový materiál, děti mohou zvířátka i předvádět).
Téma můžeme ukončit pohybovou básní Kos – Po trávníku skáče kos (vyskakujeme snožmo na místě), černý kabát, žlutý nos (zamáváme rukami jako křídly, ukážeme na nos). Skáče sem a skáče tam (skáčeme snožmo doleva a doprava), skáče ani nevím kam (skáčeme snožmo dopředu a dozadu).
Všechny tyto aktivity (činnosti) se přizpůsobují možnostem a schopnostem dětí. Důležité je přitom respektovat projevy dětí a jejich prožitky během činností.
28.2.2019 at 17:36
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: dramatická výchova na VŠ
Detail dotazu >>
Dobrý den. Kde všude se dnes na vysokých školách učí dramatická výchova?
Dobrý den. Odpověď bude tentokrát stručná. Podívejte se na stránku pod linkem
http://drama.cz/vysoke_skoly/index.html
Ale pozor, jde o to, jaké studium Vás zajímá. Přímo oborové studium najdete na divadelních fakultách, drama-edukační specializace v rámci jiného studia najdete na pedagogických fakultách v Praze a Plzni. U dalších škol můžete najít DV v podobě kupř. jednoho předmětu v rámci různých pedagogických studií – je potřeba podívat se na učební plány uvedených pracovišť. Chybí tam Katedra pedagogiky FFUK v Praze – momentálně tam najdete obor rovněž v podobě jednoho, resp. dvou předmětů (+ se tu setkáte s používáním metod DV ve výuce některých dalších pedagogických a psychologických disciplín).
28.2.2019 at 17:19
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: žák s LMP
Detail dotazu >>
Domníváte se, že u žáků s LMP je nutné striktně vycházet z témat uvedených v tematických plánech předmětu VV? Nebo lze aktuálně využít impulzivitu a představivost žáka? Nebude změna tématu předmětem připomínky hospitační činnosti či ČŠI?
Vážená paní učitelko,
při výtvarné výchově, která je kreativní aktivitou je zřejmé, že musíme akceptovat zdravotní stav a aktuální situaci žáků. U žáků s mentálním deficitem je toto hledisko ještě významnější. Určitě nemusíte mít strach z kontroly ředitele nebo ČŠI pokud si změnu ve výuce dokážete odborně obhájit.
Přeji hodně kladné odezvy při vaší práci. Petr Hanák
28.2.2019 at 17:32
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Dramaterapie
Detail dotazu >>
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda je možné navštívit nějaké představení vzniklé z dramaterapeutické práce? Případně kde.
Dobrý den,
dramaterapie není primárně určená k tvoření divadelních představení. Je tu však expresivní terapie, která toto dělá a ta se nazývá Teatroterapie. Tyto představení jsou k vidění na mnoha místech v ČR. Příkladem organizací pracujících s teatroterapií jsou: Spolu Olomouc, Divadlo My- Klíč Olomouc, Bezdomovecké Divadlo České Budejovice, Divadlo bez domova Bratislava a mnoho dalších.
28.2.2019 at 17:38
Odpovídá: prof. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: Divadlo neslyšících
Detail dotazu >>
Zaměřujete se v oblasti divadla a výchovy pouze na děti a mládež nebo pracujete i s jinými cílovými skupinami?
M.Oweyssi
Pěkné dopoledne,
kromě těchto cílových skupin se zaměřujeme například i na seniory(slyšící i neslyšící). Aktuálně zpracovala jedna ze studentek Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící sérii tvůrčích dílen pro seniory . Dílny jsou založeny na motivaci tzv. knižním divadelním představením „O muži, který sázel stromy“ (volně inspirováno novelou francouzského spisovatele Jeana Giona).
Veronika Broulíková
28.2.2019 at 17:42
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Gramotnost ve vztahu k expresi
Detail dotazu >>
Dobrý den,
jedním ze současných témat je gramotnost a můj dotaz směřuje právě k ní. Dá se mluvit o rozvíjení gramotnosti ve vztahu k procesu, který se odehrává mezi vlastní expresivní experimentací a kulturními souvislostmi?
Dobrý den, děkuji za podnětný dotaz. Pojem “gramotnost” se v současné době užívá jako cílová kategorie postavená na předpokladu, že pro zvládnutí určitého jednání je nutná znalost jeho kulturních pravidel. Je tedy možné stručně říci, že dosažení určité kvality gramotnosti je vzdělávacím cílem, takže musí být možné rozlišovat gramotného člověka od negramotného (resp. rozlišovat “méně” a “více” gramotného v určité kulturní oblasti). Příkladem je základní model gramotnosti v triviu: čtení, psaní, počítání. Princip tohoto modelu se v současné době uplatňuje v řadě dalších kulturních oblastí či oborů; mluví se o vizuální gramotnosti, finanční gramotnosti, psychologické gramotnosti atp.
Ve všech expresivních oborech (výtvarný, hudební, dramatický, literární, taneční i s jejich kombinacemi) se gramotnost projevuje jednak v tvůrčí činnosti, jednak při recepci, tj. při specifickém vnímání expresivního díla (ať již během jeho vlastního tvůrčího vznikání, nebo “jen” při sledování díla). Dříve jsem tu v Poradně psal, že expresivní experimentace je zkoušení různých variant (alterací) během expresivní tvorby spojené s vyhodnocováním míry jejich hodnoty (je nová varianta lepší, nebo horší než předchozí?). Přitom by se měla gramotnost příslušného typu projevit jednak v kvalitě tvůrčí exprese (tj. v hodnotách díla) a jednak v hloubce porozumění expresivnímu dílu a dorozumění se o něm. To ale presuponuje (logicky předpokládá), že člověk, který má svou gramotnost projevit či uplatnit, musí mít příslušnou znalost jak procedurální (“umět dělat”), tak deklarativní (“umět popsat, vysvětlovat, hodnotit a zdůvodňovat svoje zásahy i soudy”). K této znalosti by ho mělo přivádět vzdělávání.
Je jasné, že vzdělávací proces se přitom neobejde bez spojování expresivní tvorby (spojené s expresivní experimentací) s její reflexí a reflektivním dialogem, ve kterém se popisuje, vysvětluje, hodnotí a zdůvodňuje to, co se zjistilo během expresivní tvorby. Tento dialog se musí vést prostřednictvím pojmů. A kde jinde brát vhodné pojmy, než právě v příslušné kulturní oblasti nebo oboru? Takže proces expresivní experimentace spojený s reflektivním dialogem je “prověrkou” míry gramotnosti každého jeho aktivního účastníka a zároveň se v něm jasně ukazuje, k jakému kulturnímu oboru se příslušná činnost hlásí Kupř. ve výtvarném oboru by se měly při spojení exprese s reflexí uplatňovat pojmy z oblasti estetiky, teorie umění, dějin umění, kulturologie, vizuálních studií, psychologie umění atp. Podobně to platí pro hudební obor a další umělecky zakotvené expresivní disciplíny. Oproti tomu v semi-expresivních přístupech (např. při osobnostní a sociální výchově, v psychologii) se uplatňují pojmy z oborů psychologie nebo sociální psychologie, výběrově možná i z psychoterapie apod., přičemž např. pojmy z kulturní antropologie nebo estetiky mohou být pomocné.
Tímto výkladem mám na mysli, že expresivní tvorba (spojená s expresivní experimentací) vzhledem ke gramotnosti “přiznává barvu” zejména prostřednictvím reflektivního dialogu, a to podle toho, z jaké oblasti (oboru) si tento dialog bere “svůj jazyk” – svoje pojmosloví. Přitom nejtěžším oříškem pro učitele bývá skloubení formálních (deklarativních) znalostí s tvůrčím jednáním (tj. procedurálními znalostmi “jak jednat”). Až příliš snadno se totiž tyto dvě stránky od sebe v reálných vzdělávacích situacích odtrhnou a dochází k tzv. didaktickým formalismům. Buď “odcizené poznávání”, kdy se studenti učí pojmy, ale nemají je napojené na reálnou činnost (např. v českém jazyce: popíše pravopisná pravidla, ale neumí je reálně používat a nerozumí jejich souvislosti k vlastní komunikaci). Nebo “utajené poznávání”, kdy se realizované aktivity úplně odtrhují od znalosti pojmů a znalosti pravidel/ností (např. ve výtvarné výchově, kdy děti, žáci nebo studenti ostošest tvoří, ale vůbec neumějí své tvůrčí aktivity poučeně vysvětlovat, s porozuměním hodnotit a zasadit je do kulturních kontextů). V případě utajeného poznávání zůstává tedy dotyčný člověk negramotný v tom smyslu, že to, co dělá, nedovede vysvětlovat a zdůvodňovat, v případě odcizeného poznávání je pouze “formálně” ale nikoliv “funkčně” gramotný: sice odříká pravidlo, ale téměř nezná jeho souvislost s vlastní praxí Spojování expresivní experimentace s reflektivním dialogem by tedy mělo směřovat k funkční gramotnosti, nikoliv jen ke gramotnosti formální (“odcizené”).
28.2.2019 at 17:43
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Artefiletika v zahraničí
Detail dotazu >>
Dobrý den, pane docente,
o artefiletice se hodně mluví a realizuje se v mnoha oblastech v České Republice. Zajímalo by mě, zda je o ní zájem i v zahraničí.
Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den, děkuji za dotaz. Nejprve připomenutí stavu u nás. Za cca 25 let své existence se tu artefiletika (s mezioborovými přesahy pod názvem “filetické pojetí”) uplatňuje především při rozvíjení a prohlubování vztahů mezi teorií expresivních oborů a jejich vzdělávací praxí, jak zřetelně dokládají rozmanité plodné diskuse, které se kolem ní soustřeďují. V praxi má poměrně silnou pozici zejména v předškolním a primárním vzdělávání a dále všude, kde se spojují osobnostní a sociální hlediska výchovy s hledisky kulturního vzdělávání (typicky v současné době v oblasti inkluzivního vzdělávání). U nás získávané zkušenosti vzbudily pozornost i v zahraničí. Již na počátku nového milénia vycházely články o české artefiletice v Německu. Ale skutečně systematický zájem o ni se projevil nedávno v Nizozemí: metodická knížka “Dívej se, tvoř a povídej” (2015) byla v r. 2018 přeložena do holandštiny a v současné době se zde stává podkladem pro soustavný přístup v předškolním a primárním vzdělávání.
21.2.2019 at 13:45
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: Dramatika pro děti s handicapem v Kroměříži
Detail dotazu >>
Existuje, prosím nějaká speciální přípravka dramatiky pro děti s mentálním handicapem v Kroměříži? Nevím jestli to můj synek zvládne a nerada bych ho do něčeho tlačila. Chtěli bychom si to vyzkoušet. Poradíte? Děkuji Zívalová
Dobrý den,
a jde vám o speciální kroužek, který bude pro děti s postižením, nebo skupinu, která umí integrovat? Zkuste Centrum zdravotně postižených Zlínského kraje v Kroměříži nebo ZUŠ v Kroměříži. Nevím konkrétně, zda něco takového poskytují, musíte tam zavolat a doptat se. Ale obecně si myslím, že přípravka pro děti na dramaťák není potřeba … prostě se chytí nebo ne. Je to spíš o přístupu toho, kdo dramaťák nebo divadlo vede. V Kroměříži je také VOŠ a SPGŠ, kde mají předmět dramatická výchova a připravují studenty, takže možná dělají něco v rámci praxe. Ještě si myslím, že je dobré konzultovat předem s pedagogem, kdo takovou skupinu vede, jestli jsou děti ve skupině na to nachystané. Zkuste se také doptat Stanislava Nemravy na ZUŠce v Uherském Hradišti … ikdyž to není přímo v Kroměříži, zná určitě dobře terén ve vašem okolí. Posílám kontakt na něj stanislav.nemrava@zusuh.cz . Nevzdávejte to. Zdravím
28.2.2019 at 17:45
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Hodnocení ve výtvarné výchově 2.
Detail dotazu >>
Navazuji na předchozí dotaz o obtížích komunikace v hodnocení expresivních disciplín. Nyní dotaz zužuji: Jaké je tedy vhodné hodnocení pro výtvarnou výchovu? Jak je teoreticky zakotveno?
Děkuji za dotaz, vlastně jsem na něj již do určité míry odpovídal v předcházející odpovědi. Hodnocení ve výtvarné výchově, ale podobně i v ostatních expresivních oborech, by především mělo být formativní (tj. opřené o pojmy, které pomáhají žákovi vysvětlovat jeho zkušenost a zasazovat ji do kulturních kontextů) a mělo by směřovat k tzv. autonomnímu hodnocení ze strany žáků. To znamená, že hodnocení by se měl žáka sám aktivně naučit natolik, aby rozuměl výtvarným činnostem, aby dokázal soudit a usuzovat o výtvarných dílech s patřičnou znalostí a zároveň s uplatněním vlastní subjektivity. K tomu je nutné nabízet žákům pojmy, které jim umožní analyzovat jejich výtvarnou tvůrčí zkušenost a estetické zážitky s bytelnou oporou ve znalostech kulturních kontextů. Jedno bez druhého postrádá smysl. Konkrétní cesta ve výuce vede přes propojování vlastní zkušenosti z výtvarné tvorby s analýzou uměleckých výtvarných děl. Přitom je plodnější postupovat od současných děl k těm starším (tj. ilustrovat minulost prostřednictvím současnosti), nikoliv naopak, jak bývá v praxi obvyklé. Pro učitele, který je vybavený hodnotnými znalostmi analýzy, by to neměl být problém, zejména opře-li se o promyšlenou práci s alteracemi a s diskusí o nich a jejich širších souvislostech v umění a estetice. Přitom je zapotřebí věnovat se analýze symbolizace ve všech hlavních typech (denotace, exemplifikace, exprese) a vzhledem ke všem hlavním zážitkovým nebo zkušenostním komponentám (tematické, konstruktivní, empatické a prožitkové) v jejich vzájemných vztazích a v návaznosti na umělecký kontext. Z hlediska současné kultury vyučování a učení je důležité, aby se žáci sami co nejvíc zapojovali do přemýšlení a hledali jasně zdůvodněné argumenty pro své soudy a úsudky o hodnotách díla. Učitel jim v tom má pomáhat tím, že jim poskytuje znalosti – pojmy z příslušných kontextů (kulturně historického, esteticko-vědního, společenského atd.).
21.2.2019 at 13:52
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Hodnocení v expresivních disciplínách, ve výtvarné výchově
Detail dotazu >>
Nedávno jsem se účastnila diskuse o způsobu hodnocení v expresivních disciplínách. Těžko jsme hledali společné pojmy zejména s hudebníky, protože za tvorbu bez upřesnění a vysvětlení považovali jakoukoli interpretaci a to i sborovou. Můžete vysvětlit obtíže na tomto rozhraní a navrhnout pojmy, kategorie, či fáze tvorby, které by pomohly s objasněním mezních stavů? (nácvik etudy, přednes, tvorba, interpretace) Děkuji.
Děkuji za velmi podnětný a zároveň mimořádně náročný dotaz.
Na malém prostoru, který máme k dispozici, určitě nezvládnu víc než jen náznaky odpovědi, ale aspoň se pokusím. Pro hlubší přemýšlení navrhuji opřít se o Goodmanovo rozlišení tzv. alografických druhů umění od autografických. Alografická umění jsou ta, která jsou přístupná notaci, tj. lze je reprodukovat prostřednictvím zaznamenané notace; typicky díla hudební opřená o hudební notaci. V tradici hudby platí, že hudební interpretování notace je chápáno jako tvorba, přestože je odlišováno od tvorby skladatelské. Blízké je tomu v některých ohledech i taneční umění, které také zná notace (např. Labanova notace) a také uznává opakování téže notace za hodnotnou tvorbu. Oproti tomu ve výtvarném umění, typicky v malbě, žádná podobná opora v podobě notace neexistuje; jedná se o autografické umění, v němž každé opakování téhož “vzorce” je pokládáno za neplnohodnotnou reprodukci nebo za falzum. Mezi oběma těmito polaritami existuje mnoho různě odstupňovaných přechodů; je skutečně rozdíl mezi nácvikem etudy a hudební interpretací náročné skladby Domnívám se, že není dost dobře možné stanovit přesnou kategorizaci, která by sama o sobě vystihovala míru či hodnotu tvorby. Nicméně užitečné řešení nabízí T. Kulka ve své duální teorii hodnoty. Z ní vyplývá, že hodnotu tvorby (přinejmenším pro tu stránku díla, kde má estetické hledisko smysl) je nutné posuzovat ze dvou hledisek: estetického a uměleckého. Estetické hledisko se ověřuje návrhem a posuzováním dílčích změn, tzv. alterací, které mají dílo zlepšit v rámci jeho vlastního pojetí (“gestaltu”). Umělecké hledisko lze ověřovat jedině v historickém kontextu, a to mírou inovativnosti a mírou vlivu díla na další vývoj umění. Lze tedy soudit, že při každém novém provedení hudebního nebo dramatického díla lze vhodně prověřovat estetickou hodnotu prostřednictvím alterací (a hudebníci nebo divadelníci to skutečně dobře znají ze zkoušek), zatímco uměleckou hodnotu jedině porovnáváním v širším kulturním rámci určitého stylu či typu tvorby. Ale tento postup se dá uskutečnit kupř. i ve výtvarné tvorbě, také u ní lze používat alterace nebo srovnávání v kontextu určitého stylu. Konkrétní míru nároků na inovativnost, nebo naopak na specifickou dokonalost opětovné interpretace, je ale možné stanovovat jedině v určitém situačním kontextu a ko-textu, kdy velmi záleží na schopnosti hodnotitele “vidět” nebo “slyšet” ty subtilní detaily díla, které rozhodují o jeho kvalitách. To ovšem kromě smyslové senzitivity předpokládá dostatek cviku i dostatek znalostí.
