12.6.2019 at 14:38
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: Specifika dramatické výchovy
Detail dotazu >>

V čem je metoda dramatické výchovy efektivnější oproti jiným “arte” metodám, co specifického skutečně rozvíjí?

Primárně je metoda dramatické výchovy bohatější o zkušenost interakce.A to jak interakce se “spoluhráči”, tak s diváky nebo pozorovateli výstupu. Je dobré si uvědomit, že každé “angažování se” ve hře nebo cvičení nebo v prezentaci výstupu je pozorováno okolím a to okolí je automaticky hodnotí, ať si to přiznáváme či nikoliv. Podvědomě si to uvědomujeme, a už jen tato skutečnost může být pro někoho s handicapem překonáním obrovské překážky a důkazem velké odvahy. Příležitost sáhnout si na tyto bariéry, příležitost “poprat” se s vlastní slabostí je obrovská životní zkušenost, přestože je to jen ve hře. Jiné arte metody jsou daleko více introvertnější … samozřejmě tedy bezpečnější, umožňují také ventilaci pocitů a myšlenek ale tu úroveň interakce s okolím neobsahují v tak velké míře. A pak bych také zmínil tu rovinu komunikační – dramatická výchova je postavena na komunikaci. Pokud se komunikaci bráníme, nebo ji nezvládáme, tak DV prostě nefunguje … a možná právě někdy ten přiměřený tlak na výstup může pomáhat komunikaci s okolím zlepšovat a pomáhat tak terapeuticky více než v jiných arte metodách.

12.6.2019 at 14:36
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: hranice handicapu v dramatické výchově
Detail dotazu >>

Jsou programy dramatické výchovy bezbariérové, určeny všem? Respektive, kde je hranice handicapu, který už není pro dramatickou výchovu vhodný?

Těžká otázka. Záleží na tom, jak je skupina vedena a jaké má cíle. Pro skupinu, která má za cíl vytvořit finální produkt nějaké představení nebo výstup pro diváky je potřeba s vědomím míry handicapu počítat a pracovat s tím … tam samozřejmě platí čím vyšší míra handicapu – tím je práce těžší a déle trvá, výsledek není zaručen (to vlastně nikdy). Například u osob s mentálním handicapem si dokážu představit ještě práci s osobami se střední mírou handicapu. Ale například aktivní sociální učení v organizaci SPOLU nebo aktivizační program ve spolku vozíčkářů TREND které také využívají prvky dramatické výchovy a nejsou primárně zaměřeny na prezentaci výstupu, tam si dokážu představit práci s osobami s vyšší mírou handicapu.

12.6.2019 at 14:34
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: pasivní účast na dramatické výchově
Detail dotazu >>

Má význam pro osobu s psychickým omezením být pouze pasivním účastníkem programu dramatické výchovy?

Určitě. Mohu to dokumentovat na příkladu z nedávné doby, kdy jsme pro skupinu dětí z různých dětských domovů měli v Dramacentru sérii prožitkových programů (strukturovaná dramata). Jednalo se o dívenku, která je nekontaktní až na hraně komunikační disfunkce s vyšší mírou úzkosti z kontaktu v neznámé skupině. V prvním programu pouze seděla stranou, aktivit se neúčastnila, dokonce seděla otočená, aby dění nemusela sledovat, neprojevovala žádné reakce na dění ve skupině. Postupně se osmělovala a druhý program už sledovala přímo … byli na ni patrné neverbální reakce, které dokumentovali, že program sleduje … dokonce, že si o tom něco myslí. S údivem jsme při třetím programu sledovali její částečně zapojení a interakci s ostatními v dílčích aktivitách. Myslím, že pro dívenku je důležitý, čas, důvěra a možnost z aktivit vystoupit … ale rozhodně v boji se svými komunikačními potížemi výrazně posunula.

12.6.2019 at 6:26
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Dramaterapie, Wilderness Therapy
Detail dotazu >>

Dobrý den, jsem učitelka dramatické výchovy na SŠ a také velký nadšenec outdooru. Líbí se mi tedy vaše kombinace dramaterapie s Wilderness Therapy. Mohla byste sdílet, jak se DT dá využívat i v prostředí přírody? Děláte to vůbec? Případně jak?

Dobrý den, v rámci své práce ve Wilderness therapy využívám prvky dramaterapie hojně a to především hry- warm up, kohezních aktivit pro podporu skupinové dynamiky a pokud to situace dovolí je namístě též využívání různých dramatických scének. Všechny tyto aktivity se však snažím používat za využití přírody. Tedy to znamená, že všechny případné rekvizity či předměty, které ke scénkám nebo hrám potřebujeme nacházím v přírodě- jsou to kameny, listy, klacky, šišky atp…. (materiálu je hojně 🙂
Též je v těchto momentech důležité vyciťovat, kdy je na DT prostor a správná chvíle, protože Wilderness therapy je především o putování přírodou, komunikaci mezi vrstevníky a bytí ve vnitřním klidu. Tedy ne vždy je ten správný prostor a čas na DT.

12.6.2019 at 6:29
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: práce s hlasem v primitivní expresi
Detail dotazu >>

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, jestli se v primitivní expresi zpívá nebo jinak pracuje s hlasem.
Děkuji za odpověď,
s pozdravem
I. Vodová

Dobrý den,

v primitivní expresi jsou všechny pohybové sekvence provázeny hlasovou produkcí, která je tvořena citoslovci a slabikami („ššš, dam, ha, ta, sa, dý, ja“), nebo krátkými zpívanými melodiemi („a – mari – jé, a – mari – já, e – ja – lá“). Vokalizace by neměly tvořit součást žádného jazyka a neměly by nést denotativní význam (tedy nepoužívat např. „a-hoj, seš nej, hej rup“). Při vybraných cvičeních si mohou účastníci vytvořit vlastní pohyb i hlasový doprovod, proto je třeba skupinu s touto podmínku seznámit předem nebo v průběhu cvičení. Většinou však vokalizace zadává vedoucí a skupina je opakuje. Vzniká tak dialog mezi terapeutem a sborem, který vzniká hlasovou alternací (terapeut předzpěvuje jednu melodii, sbor mu odpovídá jinou).

Naše kultura příliš nepodporuje hlasový projev při tanci, pro mnoho lidí jsou hlasové projevy nezvyklé, proto je důležité, aby vedoucí neustále členy skupiny k hlasové produkci motivoval.

Děkuji Vám za Váš zájem.

12.6.2019 at 6:33
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Raná režie výuky expresivního oboru
Detail dotazu >>

Ráda bych sdílela obtíž z praxe oboru, ze které vyplyne můj dotaz. Například slovo subjektivní (které je ale zaměnitelné za mnoho jiných pojmů užívaných jak v odborném, tak v běžném užití slova) se při obhajobách kvalifikačních prací může dostat do těchto souvislostí: student v prezentaci přibližující jeho práci pro komisi napíše jako jeden z výstupů: „Interpretace je vždy subjektivní“ (bez dalších upřesnění, tedy jako její jedinou a hlavní charakteristiku). Jeden z členů komise ho upozorní, že vždy interpretace „nějak“ subjektivní sice je, ale problém je v tom, že nejen a že se neví „jak“. A že mu tedy chybí veškeré dané úvahy nad komplikovaným jevem interpretace. Takže jeho věta je naivní, zejména s ohledem na téma práce: „Proč lidé špatně přijímají soudobé umění“ (tedy způsoby interpretace jsou hlavním tématem práce). Jiní členové komise čtou své posudky, kde slovo subjektivní ovšem také používají v běžném slova smyslu, takže vzniká napětí ve způsobu užití slova, co vlastně znamená a kdy, v jakém kontextu je už co chybou. Tak bych se ráda zeptala, jaké problémy oboru, jaké teoretické otázky doporučujete probírat mezi prvními, když student, budoucí učitel nastupuje do studia? Která odtajnění souvislostí nebo pojmů nejrychleji a nejúčiněji pomáhají například s výše uvedeným problémem koncepčního a běžného užití slov? Máte pro svůj obor nějakou ranou, ovšem ještě pro novice oboru přijatelnou fázi vstupu do problému vyjadřování se smyslově uchopitelnými jevy, které se následně musí interpretovat?

Dobrý den,
děkuji za dotaz, za nímž se opět skrývají hodně komplikované souvislosti. Zkusím odpověď rozdělit do dvou navazujících částí V první bych nejprve rád připomněl, že v běžné řeči sice využíváme toho, že žádný pojem nemůže být srozumitelný jinak než v síti významových a logických souvislostí s ostatními pojmy, ale obvykle těmto souvislostem nevěnuje soustředěnou pozornost – užíváme je jen intuitivně, bezděčně. Naneštěstí tím uniká z okruhu pozornosti závažný problém: slovo nemůže být srozumitelné mimo významové a logické vazby s jinými slovy v rámci svého jazyka, takže jakékoliv přesné vysvětlení závisí na tom, jak dobře vykladač rozumí těmto významovým a logickým vazbám uvnitř určitého pravidelného rámce. Čím je jejich síť složitější a čím přesněji jsou pojmy v této síti navzájem provázené, tím spíš můžeme mluvit o “hloubce” myšlení. Typickým příkladem je matematika. Na opačném pólu bývá ono Vámi vzpomínané “naivní” užití pojmů.
Tato úvaha souvisí i s pojmem “subjektivní”. Filozof matematiky Ladislav Kvasz (2015) navrhl ve své teorii tzv. instrumentálního realizmu jeho provázání s dalšími dvěma pojmy: “intersubjektivní” a “objektivní” prostřednictvím pojmu “realita”. Toto propojení je užitečné při snaze “odtajnit souvislosti” o nichž tu uvažujeme. Odlišíme-li tyto “tři pojmy reality”, jak je charakterizuje Kvasz, nebo “tři způsoby uchopení (vzdělávacího) obsahu”, jak bychom jim mohli říkat v didaktice, ukáže se, že uvedená trojice nikdy nemůže existovat jinak, než ve vzájemné závislosti. “Obsah v hlavě” je tedy sice subjektivní realitou, ale subjekt sám by o něm nevěděl, kdyby ho neuměl nějak vyjádřit. Toto vyjádření však musí být slyšitelné, viditelné, hmatatelné, tedy smyslově přístupné – jinak není “zvnějšku” přístupné V takovém případě se ovšem jedná o realitu, která se stává nezávislou nejenom na subjektu-autorovi daného výrazu, ale i na jakémkoliv jiném subjektu. Dejme tomu, kamenná socha jakési dávno zaniklé civilizace zapadlá kdesi v džungli, tam existuje bez ohledu na to, jestli o ní někdo ví. Je tedy objektivní realitou, byť byla kdysi součástí “subjektivního” autorského záměru.
A nyní to nejzajímavější. Prostřednictvím výrazu, resp. vyjádření, se lidé dokážou dorozumět. To ale znamená, že se musí shodnout na významu toho, co je vyjádřeno “objektivně jsoucí” realitou – např. stopami barvy na plátně nebo inkoustu na papíře. Jak je to možné, když “druhému do hlavy nikdo nevidí”? Je to možné jen proto, že všichni ti, kteří si navzájem rozumějí, vzájemně sdílejí společná pravidla pro vyjádření a interpretování obsahu, resp. jeho jednotek – významů, pojmů, konceptů. Čímž se obloukem vracíme k subjektivitě: má-li být něco vyjádřeno tak, aby tomu sám autor nějak rozuměl, musí to být do nutné míry odvozeno ze společně sdílených pravidel. Pak to ovšem nikdy nemůže být “jenom” subjektivní, ale vždy (!) je to mezi subjekty nějak (do určité míry) sdílené – intersubjektivní. Intersubjektivní realita je tedy jenom to, co je sdíleno alespoň dvěma lidmi prostřednictvím společných pravidel. Dobrou ilustrací je divadelní nebo hudební představení: v hledišti sedí mnoho diváků, kteří společně sdílejí stejné dramatické nebo hudební dílo (jinak by tam spolu nevydrželi mlčky sedět) jenom proto, že sdílejí pravidla jeho vyjadřování a interpretování. U hudby se tato intersubjektivní podstata díla skvěle potvrzuje existencí hudební notace: kulturní existence díla, tj. i jeho setrvávání v historii, je do značné míry závislé na jeho notovém zápisu.
Intersubjektivní realita je tedy nutnou podmínkou pro subjektivní vyjádření nebo interpretování, protože vyjádření nebo interpretování nelze uskutečnit jinak než nějakou výrazovou formou, jejíž podoba vždy závisí (více nebo méně) na doposud sdíleném systému pravidel. I sebevíce originální nebo geniální autor na něj navazuje – i kdyby jen proto, aby ho překonával nebo kritizoval. Proto Roland Barthes oprávněně tvrdí, že “nulový stupeň rukopisu” (tedy výlučně jen subjektivní vyjádření) nemůže existovat.
Takže bychom již v úvodu přípravy budoucích učitelů neměli opomenout rozlišení oněch Kvaszových tří pojmů reality spolu s objasňováním jejich vzájemné závislosti, o níž můžeme bez uzardění tvrdit, že je přímo osudová.

1.8.2019 at 10:11
Odpovídá: PaedDr. Lubomír Holzer
Téma dotazu: muzikoterapie u dětí s PAS
Detail dotazu >>

Vážený pane doktore,
chtěla bych se zeptat na Vaše zkušenosti s využitím muzikoterapie u dětí nebo dospělých s poruchou autistického spektra.
Děkuji
S pozdravem M. G.

Dobrý den vážená paní Gregorová. Děkuji za váš dotaz. Celostní muzikoterapie je prostřednictvím metody CMLH (Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera) vcelku univerzální, použitelná pro všechny typy postižení, nemocí, podpory, zlepšení kvality života, resocializace, jako prevence syndromu vyhoření, psychopatické i sociopatické jevy, pro manažerské týmy, pro jednotlivce i kolektivy všech typů, bez rozdílů sociálního či zdravotního zařazení. Pro klienty či pacienty s PAS je tedy rovněž nadmíru vhodná. Mám s danou oblastí dlouhodobé praktické zkušenosti. Realizuji individuální i skupinové terapie. V první fázi požívám většinou formu pasivně receptivní, při které klienti leží nebo jsou vhodně uloženi či napolohováni pro účely hluboké muzikoterapeutické relaxace. Celý proces spočívá v účinnosti metody CMLH, jejich technik a postupů, jejichž vysvětlení by si vyžádalo rozsáhlé místo. K tomu myslím poradna není určena. Zmíněné celostní muzikoterapie poskytuji na území celé české republiky, v Polsku a na Slovensku. Výsledky mé práce oceňují jak klienti samotní, tak jejich rodiče i organizace ve kterých jsou umístěni, či kam pravidelně docházejí. Průběh, stručně řečeno je následovný. Klienti zaujmou relaxační polohu a muzikoterapeut, v tomto případě já, živě hraje a zpívá specifickým způsobem na nástroje s přirozeným laděním, z přírodních materiálů a ručně vyráběné minimálně 90 minut. Při sledování fyziologie mozku vidíme, že velice rychle elektrické aktivita mozku přechází do hladiny alfa na EEG, což je rozpětí 7,5 – 13,5 Hz. Při dlouhodobém působení (min. půl – 1 rok), dochází k ještě hlubšímu ponoru do hladiny théta mozkových vln 3,5-7,5, Hz. Popsané změněné stavy vědomí vedou organismus ke zklidnění, uvolnění a zpomalení všech fyziologických funkcí. Výsledkem je různě hluboký stav relaxace celého organizmu. Zpomalení tepové a dechové frekvence, ustalování acidobazické rovnováhy krve na pH = 7,4, odeznívání hyperaktivity, uklidnění nespecifické nevědomé neuromotorické aktivity (tzv. rituálních, stále se opakujících či choreatických pohybů atd. u klientů s PAS). Shrnuto, klienti zažívají chvíle uvolnění a celkového klidu. Jelikož je lidský mozek neuroplastická struktura, dochází při dlouhodobém působení celostní muzikoterapií ke zlepšování celkového stavu klientů a pacientů s PAS. Nejlépe by bylo se zúčastnit nějaké muzikoterapeutické akce se mnou, či přihlásit se na studium v kurzech celostní muzikoterapie na ICV Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Tak si můžete na vlastní kůži, tedy celý organizmus, vyzkoušet jedinečné účinky celostní muzikoterapie. Ještě jednou děkuji za váš dotaz. Na shledanou,

5.6.2019 at 10:21
Odpovídá: prof. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: neslyšící umělci, tlumočníci v České televizi
Detail dotazu >>

Pěkné odpoledne,
spolupracují s ČT:D na dětských pořadech také neslyšící tvůrci, herci, tlumočníci? Případně, jaké pořady pro děti to konkrétně jsou.
Děkuji.
ZK

Hezký den,

ano spolupracují, konkrétně Česká televize Brno vytvořila již několik pořadů pro děti ve spolupráci se slyšícími i neslyšícími umělci a tlumočníky. Jsou to například: Pohádky pana Donutila, Pohádky a malé hry, Pohádky krále Jiřího, Zbojnické pohádky, Hopsasa a Doktor Žako. Všechny uvedené pořady pro děti jsou přístupné v archivu ČT.

S pozdravem

Veronika Broulíková

5.6.2019 at 10:57
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: rytmika
Detail dotazu >>

Dobrý den,
mám na Vás dotaz. Mnoho moderních i starších skladeb využívá ve svém repertoáru nezvyklou rytmiku. Jedná se třeba o 7/8 rytmus. Je třeba těmito zvláštnostmi oživit výuku hudební výchovy? Myslím tím v kontextu integrovaných dětí. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.

Toho určitě není třeba, zvláště na prvním stupni ZŠ. Pro děti (a zejména některé případy integrovaných žáků) by to nemělo smysl a spíše by to působilo kontraproduktivně. Tyto děti by se především měly naučit přesně dodržovat nejběžnější čtyřdobý a třídobý rytmus. Doporučujeme se zaměřit určitě více na automatické zvládání těchto základních rytmů. Můžeme však děti seznámit i s některými experimenty a zvláštnostmi. Zde závisí na erudici a nápaditosti pedagogů. Např. můžeme využít písně „Svatý Vavřinečku“, která kombinuje třídobý a čtyřdobý rytmus nebo sáhnout do motivačně zajímavého repertoáru severoamerických indiánů, kteří často kombinovali rytmiku v rámci svých písní (viz např. „Kniha lesní moudrosti“ Ernesta Thompsona Setona, která obsahuje zajímavý indiánský zpěvníček).

23.5.2019 at 13:21
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Forzírování
Detail dotazu >>

Na semináři věnovaném hlasové výchově jsem se setkala s výrazem “forzírování”. Mohla byste jej, prosím, vysvětlit? Děkuji.

Dobrý den, ve stručnosti se jedná o tvoření tónu (v mluveném projevu) s použitím přehnaně velkého množství dechu. Tón zní následně tlačeně a zatěžkaně. Zároveň dochází ke zbytečnému opotřebování hlasivek. Někdy bývá v této souvislosti zmiňován i pojem fonační hypertonie, kdy se jedná o tvoření hlasu s nadměrným úsilím.