2.8.2019 at 8:45
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Velká a malá tvorba
Detail dotazu >>
Dobrý den, v literatuře se lze setkat s pojmy „velká“ a „malá“ tvorba. Mohl byste dodat nějaké podnětné příklady, na kterých by bylo pochopitelné, jednak co tyto pojmy označují a jak spolu souvisí s ohledem na praxi oboru výtvarná výchova?
Dobrý den, děkuji za dotaz. U tvůrčích výkonů, které prokazují hodnotu v širším historickém kulturním kontextu, se mluví o tzv. H-kreativitě (H-creativity = historical creativity) nebo „vysoké“ či „velké“ kreativitě (high-creativity, big-creativity, Big-C). Je-li hodnota tvorby omezena jenom na užší kontext, tj. na úroveň personální nebo skupinovou, užívá se pro ni označení P-kreativita (kreativita personální) neboli „malá“ kreativita (Little-C).
Malá kreativita může, ale nemusí být zatížena velkými nároky na hodnotu tvůrčího výkonu, takže výchově nechává prostor pro respekt k potřebám a možnostem žáků. Zároveň ale se v těsné souvislosti mezi “malou” a “velkou” kreativitou poukazuje na to, že každý, i dětský tvůrce má obrazně řečeno “ve své torně maršálskou hůl”: v budoucnu se jeho “malá” kreativita může stát “velkou”.
Rozlišení mezi Big-C a Little-C poskytuje oporu pro vysvětlení závislosti tvorby na učení a na zlepšování tvůrčího výkonu během cesty od novice ke zkušenému a vlivnému autorovi. Z toho též plyne, že kreativita vždy záleží na subjektivních tvůrčích aktech, protože každé dílo musí mít svého empirického autora (tímto pojmem se v estetice nebo teorii umění označuje autor existující jako historická osoba s konkrétním životopisem).
V tomto smyslu tedy „velká“ kreativita vyrůstá z „malé“ kreativity. Důvod je nasnadě: o kvalitách a hodnotě velké kreativity sice rozhoduje teprve kulturní kontext tvorby, v němž se „velké“ dílo má prosadit, nicméně, dílo nemůže vzniknout bez svého empirického autora, tj. bez malé kreativity. V tom se geniální tvůrce neliší od žáčka: dílo je vyjádřením autorského záměru tvořit. To je závažný rys tvorby prospěšný pro vzdělávání: tvorba závisí na autorském záměru, je autonomním projevem tvořící osobnosti a připouští různou úroveň hodnoty tvůrčího výkonu. Díky tomu bývá přitažlivá bez ohledu na osobní zvláštnosti, které naopak umožňuje vyjádřit a mezi lidmi sdílet.
1.8.2019 at 10:03
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: úvodní aktivity v hodině primitivní exprese
Detail dotazu >>
Dobrý den, paní Dosedlová,
chtěla bych se zeptat, jakou má hodina primitivní exprese strukturu a jak účastníky na hlavní aktivity nejlépe připravit?
Děkuji Vám za odpověď,
S. Kučerová
Dobrý den, paní Kučerová,
každá hodina primitivní exprese má své úvodní, hlavní a závěrečné aktivity.
Cílem úvodní části je převést verbální komunikaci ve skupině na neverbální, zorientovat se v prostoru a obsáhnout ho, navodit kontakt s vlastním tělem a navázat neverbální kontakt s ostatními.
Účastníci se převléknou do pohodlného oděvu, pokud to podmínky umožňují, jsou bosi, aby lépe cítili kontakt s podlahou. Úvodních 15 – 20 „rozehřívacích“ minut nemusí doprovázet žádná hudba. Lidé se volně procházejí po prostoru, protahují se, zívají, uvolňují se. Svět slov je nahrazován neverbální komunikací. Vedoucí zadává různé styly chůze (v předklonu, široce a těžce jako medvěd, lehce ve výponu, z pomalé chůze zrychlovat až téměř do běhu a zase zpomalovat až do zastavení, ostře měnit sm ěry na tlesknutí atd.). Skupina může cvičit i některá energetizační cvičení, dechová cvičení a rozcvičí si jednotlivé části těla. Soustředí se hlavně na vertikální a horizontální tělesnou osu a a rozvíjí smysl pro rovnováhu. Následují hlavní aktivity primitivní exprese, pohybové sekvence doplněné vokalizací, které jsou doprovázeny hrou na bubny a perkuse. Cílem závěrečných aktivit je vygradovat pozitivní atmosféru ve skupině, posílit její kohezi a nechat v klidu doznít rytmy i pohyb.
S pozdravem
J. Dosedlová
1.8.2019 at 10:00
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: stavy změněného vědomí
Detail dotazu >>
Dobrý den,
pracujete v hodinách primitivní exprese cíleně se změněnými stavy vědomí?
Děkuji za odpověď.
S pozdravem
P. Menšík
Dobrý den,
děkuji Vám za Váš zájem. Na hodinách primitivní exprese je lehký trans žádoucí, protože zvyšuje zaujetí každého účastníka pro činnost, rozpouští obrany, ostýchavost a strach z trapnosti, ze zesměšnění. Navodí ho rezonující a postupně se zrychlující rytmus bubnů, opakování kroků a gest a radostná atmosféra ve skupině. Rozrušení racionální cenzury umožňuje pustit se v pohybovém a hlasovém projevu pokaždé o něco dále, hlouběji. Podvědomí se otevírá pro přijet í nabízených symbolických vzorců jednotlivých cvičení. Trans snižuje únavu a naopak zvyšuje radost z pohybu. Hovoříme však samozřejmě o stavech mírně změněného vědomí, účastníci jsou schopni se po hodině věnovat dalším činnostem dle svého plánu, přetrvává pouze zvýšená míra aktivace a pozitivní emoční ladění. Specifické transovní tance primitivní exprese většinou nevyužívá.
3.7.2019 at 10:43
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: APLIKOVANÉ DIVADLO
Detail dotazu >>
Co to je “aplikované divadlo”?
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz.
Krátce řečeno: v současnosti docela i trend. Jaký? Stručně: Hledání dalších cest k tomu, jak zlepšit svět a naše životy v něm. Pokud se jeví toto vymezení neuspokojivé, snad pomohou další řádky.
Nejprve drobnost k pojmosloví. Vedle “aplikovaného divadla”, kterýžto termín v Česku zatím teprve zdomácňuje, můžeme narazit také na “aplikované drama”. Vzhledem k zaměnitelnosti obou pojmů v běžném diskurzu si s touto dualitou v podstatě nemusíme lámat hlavu. Ale přesto bych se jistého rozlišení dopustil. A to, aniž bych chtěl čelit případným ambicím případných pojmotvůrců. Prostě jen proto, abych vysvětlil, jak tomu v tuhle chvíli rozumím.
Slovo drama si zde dovolím používat dle anglického vzoru jako synonymum pro dramatickou výchovu. Divadlo jest pak prostě divadlo, na jevišti hereckou hrou realizovaný kumšt (ať již na úrovni “národní” nebo na úrovni “naše ochotnická parta”). Slovo aplikace = “uplatnění v praxi”. A ona praxe je vždy míněna jako konkrétní praxe v nějakém “segmentu” skutečného, více či méně běžného života.
Spojení aplikace a drama/divadlo pak značí, že edu-dramatické formy a postupy nebo divadlo jako takové se specificky využívají pro vylepšování jisté konkrétní reality a v tomto rámci příp. i pro řešení nějakých problémů, a to problémů různé povahy. Není to tedy až tak, že učitel přijde do třídy na hodinu dramatu a oznámí, že “dnes budeme hrát o přátelství”, a to na podkladě dramatizace norské pohádky (která patrně, pardon, neexistuje) o dvou rybářských chlapcích z konce 19. stol. Témata jsou opravdu přímočařeji přimknuta k praxi života klientů či hráčů.
Témata/problémy začínají u těch osobních (v rámci terapie psychických i somatických potíží divadlem – viz i v našem projektu teatroterapie) a vedou dále přes řešení konfliktů v různých prostředích, přes překonávání korporátních potíží profesním zdokonalováním zaměstnanců a přes využití postupů divadla/dramatu při učení se specifickým obsahům (např. důsledné využití – tedy ne jen jedna “scénka” – třeba v chemii či jiném předmětu, nebo aplikace v muzeu či galerii), přes zdokonalování služeb a řešení problémů ve sféře zdravotnické a sociální (viz jedna z mých odpovědích v této dotazovně na samém začátku projektu: text o sociálním divadle) a přes otevírání environmentálních nebo politických témat až k prevenci všeho možného a ke komunitním problémům.
V textech najdeme i zmínku o tom, že jde o “deštníkový” pojem (zrozený na vysokých školách) shrnující pod sebe nejen tyto oblasti aplikace, ale i již pojmenované typy divadel: divadlo utlačovaných (forum, legislativní divadlo), playback-divadlo, vězeňské divadlo …). Ano, zde se sluší dodat, že aplikované divadlo (coby jeden z dědiců 2. divadelní reformy) umí stírat rozdíly mezi hercem a divákem.
Zdroje? Přes účty vysokých škol se lze dostat např. k časopisu Research in Drama Education – druhá část jeho názvu mimochodem zní The Journal of Applied Theatre and Performance. Tam najdete další informace (např. Applied Theatre/Drama: an e-debate in 2004. (2006). Research in Drama Education, 11(1), s.90-95.).
5.8.2019 at 10:45
Odpovídá: PaedDr. Lubomír Holzer
Téma dotazu: Výběr hudebního nástroje pro člověka s postižením
Detail dotazu >>
Dobry den.
Znam vas zmuzikoterapeutickeho orchestru zazraky sveta a z bubnovani. Na jaky nastroj mam moznost se naucit hrat ?
dekuji
Bara
Dobrý den slečno Jeníčková. Děkuji za váš dotaz, odpovím, jak nejlépe dovedu. Ano pamatuji si vás z koncertu „Zázraky světa“, který se konal v rámci Sympozia EACM – Evropská asociace celostní muzikoterapie, na zámku v Lysicích v květnu 2018. Na koncertě vystoupili celostní muzikoterapeuti, děti z okolních škol a naši hosté, jako třeba vy. Koncert slouží k potkávání se nás muzikoterapeutů a vás všech ostatních, kteří si mají možnost s námi zahrát na veřejném koncertu. Už během koncertu bylo jasně vidět a slyšet, že na hudební nástroje může hrát prakticky každý. Chce to ovšem mít profesionální a odborné vedení a notnou dávku zkušeností, trpělivosti a empatického vhledu. Zkrátka řízení orchestru, ve kterém najednou hraje a zpívá, například čtyřicet účinkujících vyžaduje profesionálního hudebníka, dirigenta a organizátora. Pak i lidé, kteří většinou nehrají na hudební nástroje, zahrají a zazpívají a je z toho úchvatný výsledek. Tím chci vlastně říci, že i lidé, kteří nejsou hudebníci, nevěnují se pravidelně hudbě, či mají speciální vzdělávací potřeby, mohou hrát a zpívat, byť jednoduše a základně. Vždy musíme mít na paměti, k čemu nám má sloužit hudba, hra na hudební nástroje, jaký je náš záměr a cíl. Jestli budeme hrát na hudební nástroje a zpívat v rámci volné zábavy, muzikoterapie, sami pro sebe, nebo veřejně na koncertu. To si musí člověk dopředu ujasnit. Co vlastně chce. Podle toho by si měl zvolit náležitý hudební nástroj. Ovšem před tím by se měl setkat s patřičným odborníkem – hudebníkem, nejlépe profesionálním, či muzikoterapeutem a s těmito lidmi se poradit, co by pro něj bylo vhodné, jaký nástroj a která oblast hudby. Na určité nástroje, zvláště tzv. perkuse může zahrát každý člověk i bez přípravy, má-li náležité vedení a podporu odborníka specialisty. Když to celé shrnu, tvrdím, že každý člověk, který slyší a ovládá své hlasové ústrojí, může zpívat. Každý člověk může byť jednoduše hrát na vhodně zvolený hudební nástroj. Naprostá většina lidí může nějakým způsobem hrát či zpívat i lidé neslyšící a s nějakou formou zdravotního postižení. Chce to jen se dobře poradit s odborníkem a půjde to. Naše společné koncerty „Zázraky světa“ koncert muzikoterapeutů a např. našich klientů i náhodných hostů jsou toho dokladem. Zázraky světa – tyto koncerty organizuji již sedmnáctým rokem v České republice i v zahraničí například v Polsku a na Slovensku. Koncert se uskuteční tak, že v den koncertu proběhne zhruba dvouhodinová zkouška a potom se odpoledne či večer koncert odehraje. Vždy je to úchvatný zážitek i výsledek. Pokud mám tedy odpovědět přesně na vaši otázku, ano můžete se naučit hrát na vhodně zvolený hudební nástroj. Je k tomu ovšem nutná odborná porada s patřičným odborníkem. Ještě jednou děkuji za váš přínosný dotaz a na shledanou na nějakém koncertě „Zázraky světa“ a s celostní muzikoterapií i EACM.
1.8.2019 at 10:14
Odpovídá: PaedDr. Lubomír Holzer
Téma dotazu: Užití celostní muzikoterapie v praxi supervizora
Detail dotazu >>
Vážený pane doktore.
Zajímají mne vaše zkušenosti z poskytování supervize. Slyšela jsem, že ji praktikujete v několika zařízeních. Kdy a jak užíváte prvky celostní muzikoterapie v procesu supervize?
Děkuji za odpověď.
Danila Boráková
Dobrý den vážená paní Boráková. Váš dotaz je pro mne velice zajímavý. Supervizi muzikoterapie, tedy procesní a případovou supervizi dělám již řadu let pro absolventy studia celostní muzikoterapie na ICV FF UP Olomouc. V loňském roce jsem ovšem dovršil supervizní výcvik u Hestie Praha – vzdělávací organizace. Dělal jsem ho proto, abych mohl svým studentům i absolventům poskytovat skutečně kvalifikovanou supervizi. Nicméně situace mne samotného překvapila, neboť velice rychle přišla nabídka na supervizi pro organizaci sociálních služeb a přicházejí další. Celostní muzikoterapii v supervizi používám prvkově, což znamená, že některé jednoduché techniky zařazuji jako tzv. ledolamky, „zahřívací a otevírací“ techniky. Účastníci supervize se potřebují naladit, uvolnit, získat pocit bezpečí a otevřené komunikace. K tomu mi výborně slouží právě muzikoterapeutické techniky. Rovněž jsem praxí zjistil, že supervize je otevřená disciplína a nejdůležitější je výsledek. I cesta má své místo a velikou variabilitu. Naštěstí nejsem v supervizi svázán žádnými těsnými pravidly a normami. Každý supervizor si nakonec musí vytvořit své postupy a techniky, které sedí přesně na danou supervizní situaci a zakázku. Do větších podrobností se zde nemohu pouštět, neboť i supervize je proces delikátní a soukromý. Účastníci i supervizor jsou vázáni dobrovolnou mlčenlivostí a supervizor etickým kodexem. Má odpověď tedy shrnuto zní: celostní muzikoterapie je vynikající podpůrný prostředek i v supervizi. Může jí ovšem používat pouze náležitě vycvičený muzikoterapeut. Ještě jednou děkuji za váš dotaz. Na shledanou, Lubomír Holzer.
1.8.2019 at 12:31
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Dramaterapie
Detail dotazu >>
Rád bych se zeptal, co to v DT konkrétně znamená rituál. Kdy se používá a jak. Děkuji moc.
Dobrý den,
téma rituálu je v dramaterapie velmi komplexní otázkou, proto zde asi nezodpovím zcela vše. Ale mohu odkázat na knihy o tomto fenoménu pojednávající. Asi nejjednodušeji dostupná může být kniha: Dramaterapie od Prof. Valenty.
Pokud bych měla sama definovat, co je to rituál v DT, tak jej vidím jako prostředek k ohraničení prostoru. Nejen časového- kdy DT začíná a končí, ale také prostoru vstupu do rolí a opět jejího výstupu. Je to jakýsi magický přechod mezi světem, který reálně žijeme a světem v Dramaterapii, který nám otevírá další v běžném světe nemyslitelné možnosti něco udělat, někým být, něco cítit. Rituál nám tak do dramaterapie vnáší hranice, bezpečí a pocit známého. Je součástí každého DT sezení a klienty si jej často mohou postupně sami utvářet tak, jak jim nejlépe vyhovuje.
3.7.2019 at 10:25
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Záměna teoretického pojmu za slovo podobného významu
Detail dotazu >>
Dobrý den, ráda bych se zeptala na váš názor. V své publikaci „Umění a sociální transformace: pravda, autonomie a společenské makrostruktury“ L. Zuidervaart (2015, s. 44) navrhuje zaměnit slovo exprese za slovo artikulace. Používá je jako synonyma, tedy v jeho podání tyto termíny splývají. Co z toho oborově vyplývá?
Dobrý den, děkuji za podnětný dotaz. Ačkoliv Zuidervaartův přístup v této i v jiných jeho publikacích je blízký mému pojetí, v tomto detailu, na který se ptáte, s ním nesouhlasím. Zuidervaart jako by zde podlehl “magii slov”, jak před ní kdysi varovali Ogden s Richardsem, místo aby pečlivěji zvažoval významové a logické souvislosti pojmů.
Slova „artikulace“ a „exprese“ pocházejí z latiny a proto jejich různojazyčné evropské ekvivalenty, včetně angličtiny nebo češtiny, mají stejný významový základ. „Artikulace“ znamená členění, rozčlenění nebo článkování. „Exprese“ je totéž co vyjádření, výraz. Z porovnání obou významů vyplývá, že slovo „artikulace“ klade důraz na vlastnosti toho, co je vyjádřeno, zatímco ve slově „exprese“ se jedná především o vztah mezi obsahem a autorským způsobem vyjádření. Jinak řečeno, v souvislosti s artikulací se jednoduše ptáme, jak je něco vyjádřeno (členitě), u exprese nás zajímá složitější problém: co je vyjádřeno jakým způsobem.
V Goodmanově výkladu je exprese vysvětlena jako zvláštní způsob symbolického zprostředkování obsahu, který se vyznačuje tím, že má být interpretován nikoliv doslovně, ale jako metafora. To je typické pro umělecké vyjadřování: např. tóny houslí nemáme vnímat a interpretovat doslovně jako běžné zvuky, ale jako hudbu zprostředkující určité téma, čáry uhlem na papíře jako kresbu apod. Z toho plyne, že každá exprese (v tomto smyslu) musí být artikulovaná, ale nikoliv každá artikulace je expresí v tom smyslu, jak zde tento termín vykládáme.
Např. i jednoduchá oznamovací věta pronesená v běžné řeči jistě je artikulovaná, ale zpravidla nemá valný smysl ji interpretovat metaforicky, tj. jako plnohodnotnou expresi. Totéž platí pro jakékoliv faktické jednání. Také ono je artikulované (tj. utvářené jako soubor záměrně realizovaných, resp. konstruovaných vlastností), ale expresí se stává teprve v odpovídajícím interpretačním kontextu, kupř. v podobě umělecké performance.
Z toho všeho vyplývá, že Zuidervaartova záměna pojmu “exprese” za pojem “artikulace” není přínosná, protože hází do jednoho pytle dva různě zobecňující pojmy a tak vede ke ztrátě informace (rozlišení) nějak podobně, jako bychom pojem “jablko” nahradili pojmem “ovoce”. Zuidervaartova obava, že pojem „exprese“ je příliš spojen s ideálem autenticity či subjektivity, postrádá smysl, jestliže on sám prosazuje novotvar „intersubjektivní imaginace“. Jestliže právem chápeme, že lidská imaginace, přestože se uskutečňuje privátně v mysli subjektu, je svou povahou intersubjektivní, protože její reálné podoby jsou vždy předurčovány kulturou, pro expresi to samozřejmě platí o to nepochybněji.
8.9.2019 at 5:03
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Vlastní hudební zkušenost
Detail dotazu >>
Hezký den, mát trochu osobní dotaz, zda se sama aktivně věnujete zpěvu, případně realizujete vystoupení s dětmi nebo se studenty? Děkuji za odpověď. Karolina S.
Hezké odpoledne,
přiznám se, že mne Váš dotaz upřímně potěšil. Zpěvu, ať již sólovému nebo sborovému, se věnuji od dětství a provází mě vlastně po celý život (tj. skoro půl století). V současné době vedu komorní studentský sbor na Katedře výchov uměním PF UJEP v Ústí n. L. . Zpívám ve smíšeném vokálně instrumentálním ansámblu Confor Voxilium, kde se potkávám s kolegy muzikanty a zpěváky (sami s oblibou říkáme, ti starší). Snažím se předávat zkušenosti z hlasové výchovy a práci s hlasem i v rámci seminářů a kurzů NIDV pro pedagogické pracovníky. V hudebně dramatickém kroužku realizujeme s kolegyní z MŠ hudební pohádky, kde pracujeme zejména s pěti až šestiletými dětmi. Zároveň jsem v loňském a letošním roce měla možnost uskutečnit přednášky pro Akademii třetího věku a “rozezpívala” jsem studentky (“bábinky”), kterým se zprvu do zpěvu moc nechtělo, ale nakonec se přiznaly, že jim bylo při zpěvu neskutečně dobře.
27.6.2019 at 17:58
Odpovídá: prof. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: vzdělávání neslyšících
Detail dotazu >>
Dobré dopoledne,
bude se v příštím akademickém roce otevírat 1. ročním bakalářského studia výchovné dramatiky pro neslyšící ? A je možná nějaká konzultace k přijímacím zkouškám pro uchazeče ?
Děkuji Z.Kaloč
Dobré ráno,
ano, pro akademický rok 2020/2021 se bude otvírat 1. ročník bakalářského studia. Oficiální konzultační den bude na začátku listopadu 2019 pro všechny uchazeče o studium na Divadelní fakultě. Individuální konzultace je možné si domlouvat přímo se mnou na : broulikova@jamu.cz.
Veronika Broulíková
