DIVADLO (Page 10)

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, chtěla bych se ještě zeptat k dramatické výchově a psychologii a doplnit dotaz k předchozí odpovědi tazatelce, která chtěla
vědět, jaký je rozdíl mezi dramatickou výchovou a osobnostní výchovou. V rámcově vzdělávacím programu pro základní školy je přece výslovně napsáno, že dramatická výchova rozvíjí sociální dovednosti jako je spolupráce nebo komunikace. V tom se tedy obě výchovy asi neliší, je to tak?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Ano i ne. V čem ano? V čem ano? Sociální dovednost zůstane sociální dovedností, ať je rámec, v němž se jí někdo učí, pojmenován jakkoliv. Takže např. dovednost “parafrázovat” promluvu komunikačního partnera, která se využívá jako jedna z dovedností při tzv. aktivním naslouchání nebo při tzv. zpětnovazební komunikaci, bude stále parafrázováním – přeříkáním cizí promluvy víceméně vlastními slovy (zejm. za účelem ujištění se, že rozumím správně) bez ohledu, zda zazní v OSV nebo v DV. V čem ne? V tom, že v OSV jsou sociální dovednosti konečným cílem, který se obvykle trénuje
“přímo”. TY řekneš názor, já ho budu parafrázovat (… tak dlouho, doku mi to nepůjde … 🙂 V DV jsou sociální dovednosti ale spíše cílem jakoby “průchozím”, či “instrumentálním”. Sociální dovednosti jsou učivem, ale pokud jde o očekávané výstupy, tak parafrázování ani
aktivní naslouchání uvedeno není. Najdeme tam ale formulaci typu (žák) “prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků” (RVP ZV, 2016, s. 112) , v
níž je dovednost parafrázovat ukryty hlavně pod “reflexemi” a “hodnocením”. A hodnocením čeho? Nikoliv kvality osobní komunikace, ale hodnocením divadelní práce. “Parafrázování” tu má prostě usnadnit cestu za cílem, kterým není “parafrázování”. Ale v doporučených očekávaných výstupech k OSV najdeme formulaci (žák) “vysílá signály aktivního naslouchání a sdílení slyšeného”, přičemž aktivní naslouchání je zpřesněno takto:
“Aktivní naslouchání je doprovázeno drobnými zpětnými vazbami, svědčícími o tom, že nasloucháme, shrnováním a parafrázováním myšlenek partnera, ujišťováním se o adekvátním pochopení jeho slov.” (Osobnostní a sociální výchova v základních školách. Doporučené
očekávané výstupy – podrobné rozpracování.2011, s. 10-11.
V tom je rozdíl, myslím, celkem patrný.

ZEPTALI JSTE SE

Na střední škole jsme měli “osobnostně-dramatickou výchovu”. Pak jsem zjistila, že v rámcových programech jde o dvě výchovy, osobností a sociální a dramatickou. Jak to tedy s těmito výchovami je?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Ano, jde opravdu o dvě výchovy. Spojení “o-d” zřejmě přetrvává z 90. let, kdy jsme byli (a rádi!) v dramatické výchově pod určitým vlivem britských kolegů. Ti však importovali kromě svého pojetí “drama education” také “personal and social education” jako téma procházející napříč edukační prací školy, vstupující do různých předmětů či se realizující přímo jako samostatný předmět (oba obory popsala pak v roce 1992 v textu “Drama v anglické škole” u nás Eva Machková, zakladatelka Katedry výchovné dramatiky DAMU). Už tehdy nás Britové upozorňovali, že jde opravdu o dvě různé výchovy. Naše hledání vlastní podoby dramatiky ale procházelo v té době fází jakési “psychologizace dramatické výchovy”, kdy byl spatřován její hlavní cíl v rozvíjení sociálních dovedností. Teprve v průběhu 90. let se v případě DV začaly akcentovat její esteticko-výchovné úkoly, učení divadla a dramatu o divadle a dramatu divadlem a “nejevištními” dramatickými hrami (a DV se tak začala se ocitat spíše ve společnosti “hudebky a výtvarky”). Současně ale začal na mém stole na Katedře pedagogiky FFUK v Praze vznikat český koncept “osobnostní a sociální výchovy”. Ta se ovšem neprofilovala jako výchova estetická, nýbrž jako školská varianta aplikované sociální psychologie, resp. interakčního výcviku (viz též má knížka “Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik” z roku 1999). A tak vstoupila rokem 2004 i do rámcových programů pro základní vzdělání a gymnázia. Jde tedy skutečně o odlišné systémy, byť se místy prolínají – zřetelně na poli využití tzv. simulací, kdy hrajeme sami sebe, ale ve fiktivní situaci či v sociální roli, kterou běžně nemáme. Nicméně, za DV stojí jako klíčový zdroj divadelní kumšt, zatímco za OSV sociální psychologie. Proto se mi dnes jeví spojení “o-d” spíše jako neorganické, byť jest stále užíváno.