Ing. Pavel Němeček (Page 2)

ZEPTALI JSTE SE

V čem je metoda dramatické výchovy efektivnější oproti jiným “arte” metodám, co specifického skutečně rozvíjí?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Primárně je metoda dramatické výchovy bohatější o zkušenost interakce.A to jak interakce se “spoluhráči”, tak s diváky nebo pozorovateli výstupu. Je dobré si uvědomit, že každé “angažování se” ve hře nebo cvičení nebo v prezentaci výstupu je pozorováno okolím a to okolí je automaticky hodnotí, ať si to přiznáváme či nikoliv. Podvědomě si to uvědomujeme, a už jen tato skutečnost může být pro někoho s handicapem překonáním obrovské překážky a důkazem velké odvahy. Příležitost sáhnout si na tyto bariéry, příležitost “poprat” se s vlastní slabostí je obrovská životní zkušenost, přestože je to jen ve hře. Jiné arte metody jsou daleko více introvertnější … samozřejmě tedy bezpečnější, umožňují také ventilaci pocitů a myšlenek ale tu úroveň interakce s okolím neobsahují v tak velké míře. A pak bych také zmínil tu rovinu komunikační – dramatická výchova je postavena na komunikaci. Pokud se komunikaci bráníme, nebo ji nezvládáme, tak DV prostě nefunguje … a možná právě někdy ten přiměřený tlak na výstup může pomáhat komunikaci s okolím zlepšovat a pomáhat tak terapeuticky více než v jiných arte metodách.

ZEPTALI JSTE SE

Jsou programy dramatické výchovy bezbariérové, určeny všem? Respektive, kde je hranice handicapu, který už není pro dramatickou výchovu vhodný?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Těžká otázka. Záleží na tom, jak je skupina vedena a jaké má cíle. Pro skupinu, která má za cíl vytvořit finální produkt nějaké představení nebo výstup pro diváky je potřeba s vědomím míry handicapu počítat a pracovat s tím … tam samozřejmě platí čím vyšší míra handicapu – tím je práce těžší a déle trvá, výsledek není zaručen (to vlastně nikdy). Například u osob s mentálním handicapem si dokážu představit ještě práci s osobami se střední mírou handicapu. Ale například aktivní sociální učení v organizaci SPOLU nebo aktivizační program ve spolku vozíčkářů TREND které také využívají prvky dramatické výchovy a nejsou primárně zaměřeny na prezentaci výstupu, tam si dokážu představit práci s osobami s vyšší mírou handicapu.

ZEPTALI JSTE SE

Má význam pro osobu s psychickým omezením být pouze pasivním účastníkem programu dramatické výchovy?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Určitě. Mohu to dokumentovat na příkladu z nedávné doby, kdy jsme pro skupinu dětí z různých dětských domovů měli v Dramacentru sérii prožitkových programů (strukturovaná dramata). Jednalo se o dívenku, která je nekontaktní až na hraně komunikační disfunkce s vyšší mírou úzkosti z kontaktu v neznámé skupině. V prvním programu pouze seděla stranou, aktivit se neúčastnila, dokonce seděla otočená, aby dění nemusela sledovat, neprojevovala žádné reakce na dění ve skupině. Postupně se osmělovala a druhý program už sledovala přímo … byli na ni patrné neverbální reakce, které dokumentovali, že program sleduje … dokonce, že si o tom něco myslí. S údivem jsme při třetím programu sledovali její částečně zapojení a interakci s ostatními v dílčích aktivitách. Myslím, že pro dívenku je důležitý, čas, důvěra a možnost z aktivit vystoupit … ale rozhodně v boji se svými komunikačními potížemi výrazně posunula.

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den,
ozývám se ještě jednou k problematice integrace mého synka ve skupince dramatiky pro děti. Zdá se, že jsme našli skupinu, kde jsou připraveni integrovat synka ve skupince zdravých dětí. Mám obavy ale z toho, že můj syn může být deprivován z toho, že nedosáhne hned takových výsledků jako zdravé děti a dokonce, že mezi nimi může vznikat nepřátelství, protože pedagog bude dávat mému synovi úlevy. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď Zívalová

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dramatická výchova s dětmi není o úlevách. Je to prostředí, ve kterém by se děti měly přirozeně od sebe učit, a klasický formální vzdělávací proces nehraje roli. To za předpokladu, že se jedná o dobrého vedoucího (pedagoga), který bere prostor dramatické hry jako příležitost pro každého. Pro každého je však tato příležitost jiná, to je jasné a normální a on by to měl vědět. Ne, skutečně, vzniku nepřátelství kvůli úlevám bych se nebál, děti berou integraci daleko přirozeněji než dospělí, míň ji řeší. A co se týče výsledků, myslím, že jsem to už zde rozebíral, ale v dramatické výchově s dětmi jde především o radost z procesu a radost ze společného výsledku. Dobrý pedagog a dobré vedení skupiny se pozná taky podle toho jak umí dát všem dětem příležitost zažít svou vlastní míru úspěchu. Od toho tam je, aby pro syna našel adekvátní úkol, který může zvládnout a tudíž zažít i radost z jeho zvládnutí. Držím palce

ZEPTALI JSTE SE

Existuje, prosím nějaká speciální přípravka dramatiky pro děti s mentálním handicapem v Kroměříži? Nevím jestli to můj synek zvládne a nerada bych ho do něčeho tlačila. Chtěli bychom si to vyzkoušet. Poradíte? Děkuji Zívalová

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
a jde vám o speciální kroužek, který bude pro děti s postižením, nebo skupinu, která umí integrovat? Zkuste Centrum zdravotně postižených Zlínského kraje v Kroměříži nebo ZUŠ v Kroměříži. Nevím konkrétně, zda něco takového poskytují, musíte tam zavolat a doptat se. Ale obecně si myslím, že přípravka pro děti na dramaťák není potřeba … prostě se chytí nebo ne. Je to spíš o přístupu toho, kdo dramaťák nebo divadlo vede. V Kroměříži je také VOŠ a SPGŠ, kde mají předmět dramatická výchova a připravují studenty, takže možná dělají něco v rámci praxe. Ještě si myslím, že je dobré konzultovat předem s pedagogem, kdo takovou skupinu vede, jestli jsou děti ve skupině na to nachystané. Zkuste se také doptat Stanislava Nemravy na ZUŠce v Uherském Hradišti … ikdyž to není přímo v Kroměříži, zná určitě dobře terén ve vašem okolí. Posílám kontakt na něj stanislav.nemrava@zusuh.cz . Nevzdávejte to. Zdravím

ZEPTALI JSTE SE

No ono se právě stává, že k těmto projevům dochází většinou v programech, které pracujíc s emocemi.  Jinak holky prožívají školní události běžně jako jejich vrstevnice, takže mi nepřipadá, že by to bylo na psychologa. 

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Podívejte se na pravidla programu a informujte dopředu, že pokud by bylo z nějakého důvodu pro někoho obtížné se programu účastnit, ať to řekne pedagogovi.  A pokud by taková situace nestala, je potřeba (pokud děláte program v tandemu s jiným učitelem) řešit tu situaci odklonem a nepřímými otázkami … Co se děje? Řekli jsme něco co ti ubližuje?  Pak samozřejmě musíte vyhodnotit, zda jde o momentální citlivé prožívání, které přirozeně uplyne, nebo tam může být problém, o kterém by měl vědět psycholog či jiný odborník.

Zdravím

Němeček

ZEPTALI JSTE SE

Třída je speciální už jen tím, že ji tvoří pouze dívky a jeden hoch, jádro zmiňované skupiny dívek je tvořeno dívkou s problémy v komunikaci (izolovaná, introvert, zrakový handicap)  a dvou jejích kamarádek (všechny 15 let) spíše se sociálním handicapem ( špatná rodinná situace). 

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Nevidím problém v tom, že o tomto tématu se s pomocí “dramaťáku” s dívkami bavíte. Tu situaci může ovlivnit i událost, která vůbec s tím tématem nesouvisí. Pokud se tyto projevy citlivosti opakují doporučil bych zapojit školního psychologa nebo metodika prevence, kteří by měli mít prostor situaci monitorovat a řešit

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den.
Pracujeme u nás ve škole hodně metodami výchovného dramatu a u některých závažnějších témat se stává, že některé citlivější dívky ho prožívají hodně osobně. Naposledy u tématu, kdy jsme řešili anorexii a sebepoškozování se vytvořila skupina “plačících”. V čem je problém? V přístupu nebo v samotném programu?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

To je těžká odpověď, pokud Váš program a metodu neznám, neviděl jsem ji. O jakou věkovou skupinu se jedná? Má kolektiv a speciálně skupina, kterou popisujete nějaké speciální výchovné a vzdělávací potřeby? Obecně programy, které mají předcházet anorexii a sebepoškozování jsou určitě na místě, ale jedná se o to v jaké v kontextu jsou prováděny a jak je také ošetřeno celkové klima třídy a přístup k děvčatům po programu.

ZEPTALI JSTE SE

Děkuji za podporu i  tipy na doporučenou literaturu. Zásobník her od paní Machkové znám a využívám jej vždycky na začátku zkoušek. Neumím si ale poradit s vedením dětí přímo při inscenování. Neumím si představit, co myslíte pod pojmy střídání více dětí v jedné roli apod. a nevím jak to využít v naší konkrétní hře.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
No, nejlepší by asi bylo nahlédnout do praxe někoho, kdo má zkušenosti s využíváním těchto technik. Pokud jste z Moravy, mohu Vám určitě doporučit spojit se s MgA. Alenou Palarčíkovou s olomoucké ZUŠ. Určitě by vám náhled do své práce umožnila. Teď mě ještě napadlo, že pí. Palarčíková dělá ve Sdružení D v Olomouci vždy na podzim s MgA. Němečkovou otevřený kurz “Jak dělat divadlo s dětmi – principy práce na dětské inscenaci”. Tam by byla určitě příležitost se o těchto věcech pobavit se zkušenými pedagožkami. Sledujte tyto webové stránky: http://www.sdruzenid.cz/co-delame/divadlo/jak-delat-divadlo-s-detmi/. Určitě by se tam během září měla objevit pozvánka na kurz. Nebo zavolejte rovnou do Sdružení D. Má to na starosti MgA. Strejčková.     

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, vedu na naší škole divadelní kroužek. Chodí mi sem i děti, které špatně mluví. Za každou cenu ale chtějí nějakou roli. Co s tím mám dělat, když na hlavní role mám šikovnější? Děkuji za odpověď.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

To je problém celkového přístupu ke skupině. Zvláště v divadle hraném dětmi by nemělo jít o “vystavovaní” šikovných. Konec konců, několikrát jsem na přehlídkách dětského divadla zažil, jak se i ty šikovné děti před (zvláště cizím) publikem sesypaly. Nemůžu Vám samozřejmě mluvit do režie, nevím o jakou inscenaci se jedná a o jak staré děti se jedná … ale cestou jak se vyhnout “vyčleňování” a umožnit i dětem s menší dávku talentu se začlenit a zažít úspěch jsou  např. kolektivní role, voice bandy, nebo střídání více dětí v jedné roli. Určitě hodně se o tom dočtete v publikacích od Evy Machkové, J. Provazníka, Silvy Mackové nebo Luďka Richtera … např zde: https://www.dobredivadlodetem.cz/uvaha/o-divadle-a-jeho-tvorbe-12-09-23-3. Držím palce