ZEPTALI JSTE SE

Z předchozích dotazů týkajících se intencionality a podmínek satisfakce bych ráda vyvodila i třetí související dotaz. Lze z těchto úvah, snad nevadí, že se zeptám metaforicky, odhalit způsob našeho „opření se o svět“. Způsob spojení „toho uvnitř“ s „tím venku“? Mohl byste o tomto rozhraní v souvislosti s předchozími pojmy pojednat?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

K tomuto dotazu směřovala i závěrečná část předcházející odpovědi věnovaná podmínkám satisfakce. Spojení “toho uvnitř” s “tím venku” nejrychleji vystihneme pojmem “obsah”. Obsah totiž existuje “uvnitř” – subjektivně, např. v podobě vjemů, dojmů, myšlenek, emocí. A zároveň “tentýž” obsah existuje “venku”. Jednak intersubjektivně v podobě kulturou sdílených významů, např. významů slov, gest. A jednak objektivně ve věcné, smyslové podobě, např. jako linie nakreslené na papíře nebo kámen na cestě. Uchopit obsah a nějak ho autorsky vyjádřit, to znamená umět všechny tři tyto podoby propojit tak, aby adresát (“ty”) byl schopen projít rovnocenným procesem jako já-autor, tj. aby mi porozuměl a mohl pokračovat v dialogu. K tomu oba potřebujeme nějaké společné zázemí či východisko: sdílenou intencionalitu (oba musíme umět zvládat obsah a sledovat cíle na podkladě shodné potřeby či touhy), shodné podmínky satisfakce (oba musíme očekávat totéž od dané situace; např. chtít se na jablko dívat, nikoliv ho sníst), sdílený kontext (oba musíme zvládat pravidla, podle kterých “se hraje”, a znát “encyklopedii”, která slouží k základnímu dorozumění o významech “hry”) a rovnocenný zájem o ko-text (oba musíme věnovat pozornost shodnému typu jevů, např. na koncertě hlavně poslouchat a na výtvarné výstavě se hlavně dívat, nikoliv naopak). V tom, co tu píšu, se pokouším naznačit, že pro vysvětlování pohybu na tom “rozhraní”, o kterém píšete, potřebujeme celou řadu pojmů, které nám umožní se v něm alespoň trochu vyznat. Pokud je nemáme, jsme “slepí” pro všechno, čeho se tyto pojmy týkají. O člověku, který “nemá pojem”, se říká: “dívá se, a nevidí”.