doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.
ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>
ZEPTALI JSTE SE
Co dělá “divadelní lektor”?
ODBORNÍK ODPOVÍDÁ
Začnu výrokem známým z filmu o černých baronech: “Podívejte se, já vám to řeknu naprosto přesně…!” (a dodám): To není tak úplně jednoduché říci …
Záleží totiž na tom,
– jaký lektor (a s jakými zájmy, vzděláním, s jakým rozuměním kumštu a s jakou praktickou zkušeností atd., atd.) a
– v jakém typu úvazku (externí; člen divadla atd.)
– pracuje v jakém divadle (v “experimentujícím”, v zaměřeném na děti; v pohybovém či v “klasickém” velkém kamenném divadle)
– a oč tomuto divadlu umělecky, ale nejen, jde.
Divadelní lektor je někdo, kdo v divadle pořádá, vede atd. různé typy aktivit, které mají dát “divákům”, a to právě zhusta školním dětem a mládeži, ještě další přidané hodnoty k těm, které dostávají prostřednictvím koukání na představení. Co tím myslím? Lektor umožňuje divákům
– hlouběji proniknout do témat a zpráv konkrétních právě shlédnutých (nebo majících být shlédnutých) představení
– a tím je vést ke “zdokonalení” jejich diváctví, k pochopení smyslu divadla a ke “čtení” jeho poselství,
– poznat lépe divadelní provoz a vč. jeho technikálií,
– (na)učit se základy některé umělecké profese,
– a dokonce i vytvářet nějakolu podobu jevišntího artefaktu.
Pro divadlo pak může práce lektora zajišťovat dobrou zpětnou vazbu týkající se toho, jak je představení vnímáno atd.
Aktivity jsou jak jednorázové, tak ale mohou být i déledobější.
Pro další orientaci je možno se např. podívat na webu do bakalářské a návazně magisterské práce B. Frančíkové (FFUK) nebo L. Jiráskové (JAMU).
Jen stručně (a volně!) zrecykluji, jaké typy činností divadelního lektora popisují (abecedně):
Klíčové jsou
dílny k jednotlivým inscenacím
+
divadelní workshopy/tvůrčí dílny obecně (uvádějí do praxe divadelního tvoření)
+
divadelní studio při divadle jako de facto líheň budoucích kumštýřů nebo prostě další samostatná scéna divadla.
Dále jsou tu různé
dílny k dovednostem (hlas a mluva; maskérství; scénografie; pohyb; herectví …), dílny pro učitele, diskuse po představení, divadelní noci, prohlídky divadla, slavnosti v divadle apod.
To jest v kostce asi vše, co jsme k tomu chtěl napsati.
