doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.
ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>
ZEPTALI JSTE SE
Opravdu může být divadelní představení výsledkem výzkumu?
ODBORNÍK ODPOVÍDÁ
Dobrý den,
děkuji za dotaz.
Ano. A nejen divadlo může být takovým výsledkem. Vstupujeme sice na pole terminologicky velmi rozmanité a dá se říci “nesjednocené”, ale použiju jeden z možných pojmů a řeknu, že tzv. “výzkum uměním” má v jedné(!!!) své variantě i tu, která je založena na výsledku označitelném jako “performativní”. Může to být tedy třeba i video, psaný dialog, ba i komiks. A tak dále. Aby bylo představení skutečnou výzkumnou zprávou, je ale potřeba, aby vycházelo ze skutečného výzkumu.
Samozřejmě, nejblíže k podobnému zpracování výsledků mají výzkumy lidí, jejich problémů, životů. Tedy výzkum témat sociálně antropologických, etnografických, sociologických či psychologických.
Mezi reprezentanty typu výzkumu využívajícího jako výstup ze šetření divadelní představení, patří
např. etno-drama/etno-divadlo spojené se jménem J. Saldañy (dnes emeritního profesora arizonské státní univerzity). S velkým zjednodušením lze říci, že “etnodramatický” text vzniká z analýzy provedených rozhovorů, “terénních” zápisků z pozorování, z analýzy textových dokumentů, mediálních výstupů apod. A pak se zahraje. Forem je ovšem více. Svým způsobem k nim lze přiřadit např. i to, když provádíme v určité komunitě (v podstatě etnografické) šetření za tím účelem, abychom pro ni pak zahráli určitý typ tzv. participativního divadla (u nás je známé např. divadlo-fórum umožňující vstup diváků do role obvykle jedné postavy), přičemž představení pojednává o (zjištěných) tématech a problémech této komunity.
Podstatné samozřejmě je, že divadelní ztvárnění nabízí příležitost jednak prezentovat “data”, tedy věcná konkrétní zjištění, např. v promluvách postav, jejich činech apod. Současně nabízí možnost prezentace zobecněných kategorií, resp. témat, díky faktu, že pracuje se znaky, s metaforou. A ta je – jak říká Saldaña – mj. instrumentem kondenzace dat. Toť k dnešku vše