ZEPTALI JSTE SE

Vážený pane doktore,
jaké máte doporučení pro rozvoj hudebního cítění u dětí předškolního věku? Jaké využívat nástroje,hry, hudební skladby či písně?
Děkuji Vám za odpověď. Daniela Jeníčková

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den vážená paní Jeníčková. Velice děkuji za váš dotaz.
Pravidelně navštěvuji se svými muzikoterapeutickými programy i zařízení předškolní výchovy po celé ČR. Z mých praktických zkušeností i z teorie celostní muzikoterapie vyplývá její jednoznačně prospěšná použitelnost pro děti předškolního věku a rozvoj jejich hudebního vnímání, cítění a prožívání. Na začátku hudebního procesu je na jedné straně naše hudební paměť a již proběhlé hudební zážitky, naše hudební schopnosti – vlohy a ovšem vždy vnímání, což jsou velice mnohovrstevnaté a komplexní procesy. Současná mainstreamová materialistická věda vnímání chápe, posuzuje i vyhodnocuje jako smyslově fyzikální proces. Člověk, lidský organizmus však funguje i v oblasti metafyzické, metasmyslové. Česky řečeno v oblasti mimo fyzikální materiální jevy technologicky zachytitelné, mimo tzv. fyzikální realitu. Lidský organizmus vnímá vše kolem sebe a uvnitř i mimosmyslově, opět komplexně. Výsledkem toho všeho je kognice, nebo-li poznání, složité a komplexní kognitivní procesy probíhající jak ve sféře materiální, smyslově fyzikální, tak i mimo ni. Další zásadní položkou, vstupující do zmíněného procesu jsou vlohy, nadání, talent, jistá forma předurčení a údělu. Nadání se v oblasti hudební projevuje zásadním způsobem. Různá míra hudebních vloh je pro vše ostatní určující. Rozpětí škály možností hudebního talentu je velmi rozsáhlé. Od geniálních hudebníků, přes skladatele, dirigenty, instrumentalisty a zpěváky v prostoru profesionálním můžeme projít hudebními projevy amatérskými a majícím zábavný charakter a dospět až čistě k posluchačskému konzumnímu přístupu k hudbě. Naprostá většina lidí je schopna určitým specifickým způsobem vnímat hudbu. Patří sem i lidé smyslově postižení v oblasti sluchu i neslyšící. Existuje porucha, kterou označujeme jako amúzie. Názory na její interpretaci jsou velice rozličné. Jedná se o narušenou schopnost vnímat hudbu, nebo ztrátu smyslu pro hudbu. Takových jedinců je naprosté minimum. Zmíněný fenomén proto vynechávám. Vyžádal by si další speciální pojednání. Z pohledu celostní muzikoterapie jsou všichni lidé bráni jako možní příjemci hudby a tudíž muzikoterapie. Čtete správně – všichni. Jak jsem pravil v úvodu, existuje nejen smyslové vnímání, ale rovněž mimosmyslové, metafyzické, umožňující nám pracovat se všemi lidmi bez ohledu na jejich zdravotní stav a klasifikaci a to vždy bez kontraindikací. Tolik vstupní úvahy a informace.
Již od začátku své muzikoterapeutické praxe před dvaceti pěti lety, jsem svou metodu celostní muzikoterapie CMLH koncipoval a vytvářel tak, aby měla univerzální použití pro všechny věkové, sociální i zdravotní skupiny. V praxi to vypadá následovně. Pro předškoláky používám aktivní, pasivní a kombinované formy celostní muzikoterapie, vždy na základě požadavků objednatele a z rovněž hlediska okamžité použitelnosti, tedy maximálního muzikoterapeutického účinku. Další skvělou formou jsou muzikoterapeutické interaktivní pohádky, jež sám píšu a vytvářím. Děti i personál jsou průběžně zapojováni do děje pohádky. Stručně řečeno celá celostní muzikoterapie je velice vhodná pro své univerzální využití i pro děti předškolního věku a co znovu podtrhuji i bez jakýchkoliv známých kontraindikací. Příznivě rozvíjí hravou formou muzikálnost dětí, motivuje děti k aktivitě a zájmu o nejrůznější i exotické hudební nástroje, zvuky, rytmy, melodie i tanec. Abych byl přesný, musel bych nyní popsat celou teorii i základy praxe celostní muzikoterapie. To si ovšem může každý přečíst i vy na mých stránkách www.muzikoterapie.net. Při aktivní muzikoterapii s dětmi a personálem hrajeme na perkuse, tibetské mísy, šamanské bubny, balafony a mnohé další lidové i etnické nástroje z celého světa. Společným jmenovatelem je přirozené ladění nástrojů, zásadně přírodní materiály, a pokud možno ruční výroba od vyzkoušených výrobců, nejlépe z Čech, Moravy či Slovenska. Používám ovšem i nástroje africké, či australské – balafony, didgeridoo. Důležité je použití takových hudebních nástrojů, které umí každý byť základním jednoduchým způsobem použít bez předchozí průpravy či učení. Zde vidíme další důležitý parametr celostní muzikoterapie, při níž se vše děje nápodobou a okamžitou souhrou, bez učení se, paralelní výuka nesmí probíhat. Pokud při muzikoterapii sklouzneme k nějaké formě výuky (myslím tím skutečně vzdělávací procesy tak jak je z našeho školského systému všichni dobře znají), muzikoterapeutický mnohovrstevnatý proces se zastaví, neprobíhá. Při pasivní muzikoterapii děti relaxují vleže. Muzikoterapeut hraje a zpívá na své muzikoterapeutické nástroje. Je odborně vyškolen a vycvičen a tudíž ví jak. Kombinovaná forma, jak z názvu plyne, kombinuje oba zmíněné typy. Vše je nutné zažít, vidět a slyšet. Sebe lépe napsaný text praktickou situaci může jen vzdáleně a popisně přiblížit. Tudíž se i velice obtížně vytváří pro celostní muzikoterapii jakákoliv metodiky, postupy či “tzv. kuchařka”. Každý, kdo by chtěl takto pracovat a dosahovat úžasných výsledků pomocí metody CMLH, musí projít dlouhodobým výcvikem. Dalším typem jsou muzikoterapeutické pohádky. Muzikoterapeutické pohádky jsou specifické svými příběhy a interaktivním zapojováním dětí do děje. Dochází i na tanec a krátkou pasivní relaxaci v rámci příběhu. Zde se již dostáváme do oblasti příběhů v celostní muzikoterapii či jinak řečeno k celostní muzikoterapii v příbězích. Během pohádky muzikoterapeut použije různé múzické žánry, zpěv, hru na hudební nástroje a kombinaci obého, hereckou akci, vyprávění, tanec a společný zpěv i tanec s dětmi. Je zde volné pole působnosti, vždy ale s respektováním zákonitostí a principů celostní muzikoterapie. Pokud celou stručnou exkurzi shrnu, máme zde jednoznačný závěr. Celostní muzikoterapie přirozenou, nenásilnou i hravou formou rozvíjí a navozuje pozitivní vztah dětí k hudbě, příběhům, múzickým odvětvím včetně divadla a tance, zpěvu, hře na hudební nástroje a rozvíjí představivost, imaginaci, tvůrčí myšlení, abstraktní myšlení a pozitivní emoční prožívání. Děti si vytvářejí pozitivní pohled na svět a svou roli v něm. Školka se stává zábavným zařízením, přinášejícím stále nové podněty a rozvoj bez hranic. Muzikoterapeut vytváří vlastní dětské písně s textem i bez textu. Bez textu se jedná o popěvky mající jednoduchou cyklickou formu od dvou do osmi taktů, které se tematicky stále opakují. Repetitivnost je zásadní a vede krásně tvárný dětský organismus do změněných stavů vědomí, které pak následně velice podpůrně působí i ve výchovně vzdělávacím procesu. V praxi používáme i dětské písně s jednoduchými texty, zase repetitivními, které jsou děti schopny velice rychle opakovat a reprodukovat. Zároveň mohu směle říci, že pro rozvoj dětské muzikálnosti, tvůrčího potenciálu, vnímání a cítění hudby je celá celostní muzikoterapie jako stvořená a máme s ní jen ty nejlepší výsledky. Ovšem kdo ji chce používat, musí se ji naučit, což trvá i několik roků specializovaného výcviku. Nedá mi to a musím podotknout, že z výše řečeného zřetelně vyplývá stále se zvyšující potřeba muzikoterapie v předškolních i školních zařízeních. Přidávám k tomu návrh do školského zákona ve znění, že pokud má učitel, výchovný pracovník absolvovaný akreditovaný výcvik v muzikoterapii v minimální v délce 200 hodin + procesuální a případovou supervizi vlastní práce, měl by moci v rámci výchovně vzdělávacího procesu používat prvky muzikoterapii právě pro podporu již zmíněného VVP a také pro integraci žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami. Je jasné, že jednotlivé zmíněné položky by šlo dále popisovat a vysvětlovat. V poradně ovšem nemáme tolik prostoru, ani k tomu není určena. Děkuji za pozornost a váš dotaz.
Na shledanou, Lubomír Holzer.