PRE-REFLEXE

doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova

Foto

Nar. v roce 1954 v Brandýse nad Labem
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Jsem lektorka “outdoorů”, tedy zážitkové pedagogiky. Všimla jsem si, že v knížce o didaktice osobnostní a sociální výchovy nluvíte jako formě reflexe také o reflexi v průběhu akce o reflexi “před akcí” (říkáte tomu “pre-flexe”). To je celkem neobvyklý způsob reflexe … u nás chápeme reflexi především jako “ohlédnutí” za tím, co se dělo.


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Ano, u nás se o něm běžně nehovoří ani nepíše, i když se někdy dělá. Jde opravdu o tom, že se o množných přínosech toho, co budeme dělat, bavíme už před tím, než to dělat začneme. Na tento typ reflexe upozornil Dr. Jan Kolář ve své disertaci (odkaz na ni i na jeho zdroj je níže). A byl jsem tomu rád. Např. při přípravě učitelů nebo lektorů osobnostní a sociální nebo dramatické výchovy je “pre-flexe” ne sice trvale využívaným, ale příležitostně vhodným typem reflektování. V podstatě se ve výcviku pobavíme o tom, k čemu má technika směřovat, o tom, jaké psychologické “mechanismy” by měla oživit, ale i o tom, jak předpokládáme, že budeme osobně reagovat, jakou zkušenost s podobným činěním už máme atd. V těchto případech taková před-reflexe vlastně umoŽňuje uvažování o aplikaci již naučeného či již jindy/jinde získané zkušenosti. Předpoklady pak můžeme srovnávat se skutečností. Vlastně jde o strukturovanou a řízenou a “vytěženou” formu toho, co nejednomu účastníkovi výcviku/kurzu atd. proběhne spontánně hlavou, když ohlásíme, co se bude dělat, resp., když činnost instruujeme.