ZEPTALI JSTE SE

Pro mnoho lidí je taneční terapie spojena s terapiemi zaměřenými na práci s tělem. Je to skutečně tak?
 

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Taneční terapie se objevila ve čtyřicátých letech 20. století v USA společně s hnutím terapií zaměřených na tělo. Všechny tzv. bodyterapie rozvíjejí své koncepce v rámci holistického (celostního) paradigmatu, který považuje psychiku a tělo za neoddělitelný, vzájemně propojený celek.  Taneční terapie je formou psychoterapie, ve které je hlavním prostředkem změny tanec, pohyb. Každý pohyb je spjat s emocemi a náš prožitek při tanci (pohybu) se tak může stát základem žádoucí změny. Terapeut v rámci terapeutického vztahu vede klienta k propojování neverbální zkušenosti s verbálním pojmenováním a hledá s ním souvislosti v životě. Postupuje tedy od pohybu k emocím (prožitkům) a od nich k výkladům sebe a světa (kognitivním systémům).
 
Somaticky orientované terapie se více věnují tělu než pohybu, ale samozřejmě můžeme najít společné terapeuticky účinné prostředky. Společný je důraz na rozvoj tělesného sebeuvědomění, práce s energií, tzv. uzemnění (grounding) pro zvýšení pocitu stability a jistoty, práce s dotekem, dechem, hlasem a očním kontaktem