doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.
ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>
ZEPTALI JSTE SE
Dobrý den, chtěla bych se ještě zeptat k dramatické výchově a psychologii a doplnit dotaz k předchozí odpovědi tazatelce, která chtěla
vědět, jaký je rozdíl mezi dramatickou výchovou a osobnostní výchovou. V rámcově vzdělávacím programu pro základní školy je přece výslovně napsáno, že dramatická výchova rozvíjí sociální dovednosti jako je spolupráce nebo komunikace. V tom se tedy obě výchovy asi neliší, je to tak?
ODBORNÍK ODPOVÍDÁ
Ano i ne. V čem ano? V čem ano? Sociální dovednost zůstane sociální dovedností, ať je rámec, v němž se jí někdo učí, pojmenován jakkoliv. Takže např. dovednost “parafrázovat” promluvu komunikačního partnera, která se využívá jako jedna z dovedností při tzv. aktivním naslouchání nebo při tzv. zpětnovazební komunikaci, bude stále parafrázováním – přeříkáním cizí promluvy víceméně vlastními slovy (zejm. za účelem ujištění se, že rozumím správně) bez ohledu, zda zazní v OSV nebo v DV. V čem ne? V tom, že v OSV jsou sociální dovednosti konečným cílem, který se obvykle trénuje
“přímo”. TY řekneš názor, já ho budu parafrázovat (… tak dlouho, doku mi to nepůjde … 🙂 V DV jsou sociální dovednosti ale spíše cílem jakoby “průchozím”, či “instrumentálním”. Sociální dovednosti jsou učivem, ale pokud jde o očekávané výstupy, tak parafrázování ani
aktivní naslouchání uvedeno není. Najdeme tam ale formulaci typu (žák) “prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků” (RVP ZV, 2016, s. 112) , v
níž je dovednost parafrázovat ukryty hlavně pod “reflexemi” a “hodnocením”. A hodnocením čeho? Nikoliv kvality osobní komunikace, ale hodnocením divadelní práce. “Parafrázování” tu má prostě usnadnit cestu za cílem, kterým není “parafrázování”. Ale v doporučených očekávaných výstupech k OSV najdeme formulaci (žák) “vysílá signály aktivního naslouchání a sdílení slyšeného”, přičemž aktivní naslouchání je zpřesněno takto:
“Aktivní naslouchání je doprovázeno drobnými zpětnými vazbami, svědčícími o tom, že nasloucháme, shrnováním a parafrázováním myšlenek partnera, ujišťováním se o adekvátním pochopení jeho slov.” (Osobnostní a sociální výchova v základních školách. Doporučené
očekávané výstupy – podrobné rozpracování.2011, s. 10-11.
V tom je rozdíl, myslím, celkem patrný.
