doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
KATEGORIE VÝTVARNÁ VÝCHOVA >> Výtvarná výchova, artefiletika, arteterapie
Učitel, v teorii se věnuje didaktice a expresivní výchově
Od roku 1989 dosud působí jako akademický pracovník na katedře výtvarné výchovy. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze. Předtím osm let pracoval jako učitel základní školy v Praze a poté současně s výukou didaktiky na VŠ přes dvacet let vyučoval na základních nebo středních školách. Je autorem nebo spoluautorem individuálních a kolektivních monografií a článků v recenzovaných časopisech.
ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>
ZEPTALI JSTE SE
Dobrý den,
mohl byste , prosím, odpovědět na danou otázku : Proč se pojem “exprese” a “expresivní tvorba” ve výtvarné výchově často stále ještě chápe jen v zúženém a dnes již dávno zastaralém pojetí?
Děkuji
ODBORNÍK ODPOVÍDÁ
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz.
Původem latinský pojem “exprese” je do češtiny překládán jako “vyjádření” nebo “výraz”. Na počátku 20. století získal ve výtvarném umění značnou popularitu i autoritu mimo jiné proto, že byl přisouzen uznávanému uměleckému stylu – expresionismu. Tehdy byl spojován především s emocionalitou tvorby. To však je zúžené pojetí exprese, protože ve vyjádření nebo výrazu přece nejde jen o emotivní, ale neméně o racionální či intelektuální stránku tvůrčího projevu. Psal o tom již Raymond Ruyer v polovině 20. století a bylo to později precizně zdůvodněno v teorii symbolizace Nelsona Goodmana (1979, 1984). Goodman začlenil expresi mezi tří základní typy symbolizace (denotaci, exemplifikaci, expresi). Goodmanova teorie exprese nabízí řešení pro různé dříve nevysvětlené problémy umělecké tvorby a je přínosná zejména pro vzdělávací a výchovný přístup k umění, protože umožňuje spojovat analytický náhled na tvůrčí dílo s ohledem k autorskému i diváckému subjektu. Nevýhodou Goodmanova výkladu exprese je však jeho analytická náročnost: porozumět mu vyžaduje dát si práci se studiem a zejména s aplikacemi teorie do praxe. Zřejmě hlavně proto se ve výtvarné výchově nebo mezi výtvarnými umělci i historiky umění stále setkáme s dnes již hodně “fousatým” zúžením výkladu pojmů “exprese” nebo “expresivní tvorba” jenom na emotivní a subjektivní složku. Ze současného hlediska poučeného Goodmanem je však pro výklad exprese rozhodující něco zcela jiného: že se jedná o vyjádření, které má povahu metafory nesené příslušným médiem (ve výtvarné tvorbě se tedy jedná o vizuální metaforu). Metaforické vyjádření, na rozdíl od doslovného, je příznačné tím, že vyžaduje zvláštní interpretaci své skryté významové struktury. Interpretace metafory, jak v diskusi s Goodmanem v “Poetics Today” vysvětlil estetik Tomáš Kulka (1992), není jednoduchým určením významu, ale má charakter příběhu, který rozšiřuje naše poznání. To znamená, že expresivní tvorba je nástrojem, který přispívá k poznávání lidského přístupu ke světu, protože vyžaduje “rozšifrování” a výklad poselství zakódovaného v jejích metaforách. Toto aktuální pojetí expresivní tvorby je pro vzdělávání a výchovu podnětné především tím, že je efektivním nástrojem pro analýzu žákovských tvůrčích aktivit jak v jejich uměleckých kontextech, tak s ohledem na osobitý autorský projev. Proto bychom mu ve výtvarné výchově navzdory jeho náročnosti měli věnovat dostatek pozornosti a studia.