ZEPTALI JSTE SE

Co to je “aplikované divadlo”?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz.
Krátce řečeno: v současnosti docela i trend. Jaký? Stručně: Hledání dalších cest k tomu, jak zlepšit svět a naše životy v něm. Pokud se jeví toto vymezení neuspokojivé, snad pomohou další řádky.
Nejprve drobnost k pojmosloví. Vedle “aplikovaného divadla”, kterýžto termín v Česku zatím teprve zdomácňuje, můžeme narazit také na “aplikované drama”. Vzhledem k zaměnitelnosti obou pojmů v běžném diskurzu si s touto dualitou v podstatě nemusíme lámat hlavu. Ale přesto bych se jistého rozlišení dopustil. A to, aniž bych chtěl čelit případným ambicím případných pojmotvůrců. Prostě jen proto, abych vysvětlil, jak tomu v tuhle chvíli rozumím.
Slovo drama si zde dovolím používat dle anglického vzoru jako synonymum pro dramatickou výchovu. Divadlo jest pak prostě divadlo, na jevišti hereckou hrou realizovaný kumšt (ať již na úrovni “národní” nebo na úrovni “naše ochotnická parta”). Slovo aplikace = “uplatnění v praxi”. A ona praxe je vždy míněna jako konkrétní praxe v nějakém “segmentu” skutečného, více či méně běžného života.
Spojení aplikace a drama/divadlo pak značí, že edu-dramatické formy a postupy nebo divadlo jako takové se specificky využívají pro vylepšování jisté konkrétní reality a v tomto rámci příp. i pro řešení nějakých problémů, a to problémů různé povahy. Není to tedy až tak, že učitel přijde do třídy na hodinu dramatu a oznámí, že “dnes budeme hrát o přátelství”, a to na podkladě dramatizace norské pohádky (která patrně, pardon, neexistuje) o dvou rybářských chlapcích z konce 19. stol. Témata jsou opravdu přímočařeji přimknuta k praxi života klientů či hráčů.
Témata/problémy začínají u těch osobních (v rámci terapie psychických i somatických potíží divadlem – viz i v našem projektu teatroterapie) a vedou dále přes řešení konfliktů v různých prostředích, přes překonávání korporátních potíží profesním zdokonalováním zaměstnanců a přes využití postupů divadla/dramatu při učení se specifickým obsahům (např. důsledné využití – tedy ne jen jedna “scénka” – třeba v chemii či jiném předmětu, nebo aplikace v muzeu či galerii), přes zdokonalování služeb a řešení problémů ve sféře zdravotnické a sociální (viz jedna z mých odpovědích v této dotazovně na samém začátku projektu: text o sociálním divadle) a přes otevírání environmentálních nebo politických témat až k prevenci všeho možného a ke komunitním problémům.
V textech najdeme i zmínku o tom, že jde o “deštníkový” pojem (zrozený na vysokých školách) shrnující pod sebe nejen tyto oblasti aplikace, ale i již pojmenované typy divadel: divadlo utlačovaných (forum, legislativní divadlo), playback-divadlo, vězeňské divadlo …). Ano, zde se sluší dodat, že aplikované divadlo (coby jeden z dědiců 2. divadelní reformy) umí stírat rozdíly mezi hercem a divákem.
Zdroje? Přes účty vysokých škol se lze dostat např. k časopisu Research in Drama Education – druhá část jeho názvu mimochodem zní The Journal of Applied Theatre and Performance. Tam najdete další informace (např. Applied Theatre/Drama: an e-debate in 2004. (2006). Research in Drama Education, 11(1), s.90-95.).