ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den,
ráda bych znala ještě Váš názor na užití exprese (respektive semi-exprese) v osobnostní a sociální výchově. A jaký je rozdíl užití semi-exprese v osobnostní a sociální výchově od artefiletiky.

Předem děkuji za odpověď.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den, 
děkuji za dotaz. Podle J. Valenty (na s. 405-412 v knize Stuchlíková, I. a Janík, T. (ed.) Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy, z r . 2015)  osobnostní a sociální výchova využívá základní princip exprese – obrazné předvedení, protože vytváří situace v režimu “jako”, na nichž ilustruje rozmanitá témata sociálních vztahů. Avšak na rozdíl od uměleckých oborů není v osobnostní a sociální výchově věnována zvláštní pozornost tvůrčí kvalitě metafory, jmenovitě vztahům mezi estetickými parametry výrazu a jeho námětem. Metodika výchovných a vzdělávacích aktivit v OSV tedy není vázána k příslušné oblasti umělecké tvorby, ale řídí se vlastními požadavky na zosobnění (zřetel k sebepoznávání) a zvěcnění (zřetel k obecných charakteristikám psychosociálních jevů). Pro tuto odlišnou funkci navrhl Valenta i jiný název: semi-exprese. Hranice mezi expresí a semi-expresí nejsou v praxi ostré, ale lze je docela dobře rozpoznávat podle míry soustředění na vztah mezi řešenou tematikou a výrazovými kvalitami: čím více výrazové kvality podléhají nárokům na estetickou a uměleckou souměřitelnost s uměním, tím víc se blíží “pravé” expresi v původním Goodmanově pojetí. Jednoduše řečeno, jde tu hlavně o vztah mezi výrazovou formou a tím, do jaké míry přiléhavě vystihuje své téma v kontextu umělecké tvorby. Naopak v semi-expresi jde hlavně o příležitost k autorské sebereflexi a k náhledu na sociální problematiku. Právě v náhledu na “lidské věci” se však OSV může sbližovat i s uměleckými disciplínami. Pokud se týká artefiletiky, ta se odvíjí od uměleckého kontextu a ke zkoumání jeho charakteristik je určena. Díky tomu však může v “průniku” mezi expresí a semi-expresí přinášet poznatky i pro teorii OSV a naopak.