ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, pane doktore,
mohl byste vysvětlit pojem muzikoterapeutická sebezkušenost ?
Děkuji za odpověď, T.Malá

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den vážená paní Malá.
Váš dotaz je veden zcela správným směrem, neboť téma sebezkušenosti a sebezkušenostních výcviků je hojně frekventováno ve všech terapeutických výcvicích – muzikoterapie, dramaterapie, arteterapie, taneční a pohybová terapie i psychoterapie. Vedou se nekonečné debaty o typu sebezkušenostního výcviku o jeho rozsahu, zaměření a obsahu. V evropských strukturách i v ČR se zatím většinou uplatňuje sebezkušenostní výcvik mající převážně formát psychologický a psychoterapeutický. Sebezkušenostní výcvik je požadován rovněž jako nutná součást pro supervizory v supervizním výcviku. Sebezkušenost je chápána víceméně psychologicky, což má vždy svá úskalí dle rozdílných interpretací lidské osobnosti, její jedné části, kterou můžeme pracovně nazývat jako lidskou psychiku. Z terapeutické praxe ovšem vím, že je to přístup celkem zúžený a málo komplexní. Nepostihuje všechny děje lidské psychiky a emocí v neustálém propojení se složkou tělesnou a všemi multiúrovňovými ději, probíhajícími v lidském organizmu, jejich rozsah, prolínání, úplnou komplexitu, souvztažnost, mnohovrstevnatost, nonlokalitu a z toho plynoucí i okamžitou současnost, ve které řečené děje probíhají. Sebezkušenost zaměřená na bližší rozpoznávání našich sociálních vztahů včetně pracovních, rodinných interakcí, osobnostních kvalit, našeho temperamentu, charakteru, schopnost pracovat v kolektivu a řídit skupinu, odhalování naších nevyřešených osobních a rodinných vztahů, našich předpokladů k terapeutické práci, noření se do našich “třináctých komnat”, vynášení a znovuprožívání jejich byť traumatizujících a traumatických, emočně negativních obsahů, to vše a různé další varianty a přesahy, přinášejí vždy pouze částečnou psychoemoční přípravu k terapeutické a supervizní práci. Ze své praxe vím, že ne vždy je znovuprožívání obtížných životních situací prospěšné.
Sebezkušenost z mého pohledu by měla vždy obsahovat prvek osobnostní analýzy (charakter, morálně volní vlastnosti, temperament, komplexní zdraví, osobnostní předpoklady pro práci terapeuta či supervizora, etc.) i s rodinnými, společenskými a vztahovými úrovněmi vedoucími k zjištění osobnostních předpokladů pro práci terapeuta či supervizora. V muzikoterapii, ve vědě i v životě uplatňuji celostní přístup, ze kterého vyplývá i další součást sebezkušenosti a tou je osobní transformace. Zde bychom mohli vyjmenovat celou řadu obsahů tohoto termínu. Použiji své stručné vysvětlení. Člověk ve svém vývoji prochází celoživotně určitým specifickým vývojem. Utváří si názor na svět, na své okolí, společnost, ve které žije, má sociální, pracovní, rodinné a osobní vztahy. Pracuje také na tvoření vnímání sebe sama tedy vztahu k sobě samotnému. Jednoduše řečeno člověk se učí žít a fungovat i přežít v podmínkách, které ho obklopují. Zajisté se učí ve školách i ve škole života. To vše by mu mělo přinést schopnost dožít se důchodového věku. Nicméně chápání a vnímání světa je určováno většinovým světovým názorem, který vědomě i nevědomě instalujeme do svých životů a je jím určován chod naší společnosti ve všech úrovních, systémech v částech i v celku. Vše je mu podřízeno. Věda, školství, medicína, státní správa, organizace společnosti, vztah k naší planetě, přírodě i vesmíru, naše názory na život a svět a naše fungování v něm, to vše je podřízeno všudy přítomnému určujícímu světovému názoru. Projevuje se ovšem i na našem zdraví a to velice výrazně. V současnosti vládne světu materialistický světový názor, i když se to někomu nemusí líbit, nevnímá to a ani si to často neuvědomuje. Dostávám se pomalu k naší muzikoterapeutické sebezkušenosti. Zmínil jsem se, že zastávám celostní neboli holistický světový názor. Sám jsem musel v určitém věku projít osobní transformací, abych mohl začít praktikovat celostní muzikoterapii. Nejprve ovšem stručné a velice základní vysvětlení pojmu celostní světový názor. Celostní světový názor má ve svém filozofickém základu celostní přístup ke Světu, Vesmíru, přírodě i člověku a všemu co se nachází v tomto nesmírném interaktivním komplexním systému, ve kterém je vesmír tvořen hierarchickými in-formovanými poli, funguje nonlokálně, je organizován holograficky, je záměrný, smysluplný, heterogenní a funguje v něm Vesmírný hierarchický řád, jenž se promítá i do naší pozemské existence. Člověk jako živý biologický organizmus existuje a funguje v oblasti smyslově fyzikální, neméně však v oblasti nadsmyslové, tedy transpersonální, metafyzické. Pokud se člověk vydá na cestu terapeuta se zmíněným celostním přístupem, musí nutně projít i zmíněnou osobnostní transformací. Vše se najednou změní a tak se člověk musí vlastním přičiněním změnit také. Popis osobnostní transformace by zabral mnoho místa, a tudíž nám bude muset postačit vědomí, že něco jako osobnostní transformace existuje a že je dle mého mínění nedílnou součástí sebezkušenostního výcviku. V rámci muzikoterapeutického odborného vzdělání a výcviku adepti celostní muzikoterapie procházejí teoretickou, praktickou ovšem i prožitkovou částí. Zde jsou stavěni všichni beze zbytku před novou kvalitu, úroveň, rozsah i hloubku a kvalitu zcela nových prožitkových situací. Musí se s tím nějak vypořádat, určitým způsobem vše utřídit, zpracovat a přidat ke svému dosavadnímu prožitkovému potenciálu, který zasahuje do všech částí člověka. Kvalitativně nové prožitky, vjemy, emoce, psychosomatické průběhy a reakce, to vše je silné, neznámé a zcela nové. A jsme najednou u další zásadní položky sebezkušenostního výcviku. Jinak řečeno musí do něj patřit i prožitková část, kterou obdrží při skupinových muzikoterapiích, pasivních, aktivních i kombinovaných formách a zvláště při individuálních prožitkových pasivních muzikoterapiích. Shrnu stručně řečené. Sebezkušenost a sebezkušenostní výcvik by měli bez dalšího obsahovat všechny zmíněné části a úrovně. Sebezkušenost psychologická a psychoterapeutická, osobní transformace, prožitková sebezkušenost, zátěžová sebezkušenost (zátěžové, krizové a mezní situace i situace na hranici psychosomatických a emočních sil) a životní zkušenost, to jsou dle mého nezbytné součásti terapeutické sebezkušenosti a sebezkušenostního výcviku. Všechny vyjmenované by měly být zastoupeny rovnoměrně a vyváženě. Žádná by neměla převládat. Situace v ČR je zatím jiná, nicméně řečené složení sebezkušenosti aplikujeme již patnáctým rokem při vedení odborného muzikoterapeutického výcviku na Univerzitě Palackého v Olomouci, nyní již desátým rokem na ICV FF UP Olomouc. V Evropě již pokročili o něco dále a v materiálech EMTC – Evropské muzikoterapeutické konfederace se můžeme dočíst, že právě prožitková část při skupinové a individuální muzikoterapii je součástí sebezkušenosti nutné pro každého muzikoterapeuta a je také takto uznávána. Snad k tomu v ČR dojdeme rovněž a v brzké době.
Závěrem musím říci, že ve všech oborech vědeckého bádání, veškeré lidské činnosti i fungování lidského společenství na Zemi se čím dál zřetelněji jeví potřeba celostního a transpersonálního přístupu ve všech položkách lidské existence a fungování lidské společnosti. Je to cesta dalšího neomezeného rozvoje lidstva v rámci přirozeného udržení života na Zemi, bez ničení přírody a naší planety všeobecně. Ze všech zmíněných důvodů, a pro podstatu existence života i Vesmíru samotného, aplikujeme obecně celostní přístup v celostní muzikoterapii (metoda CMLH) v jeho metodologickém i filozofickém významu. Po celém světě vidíme mnoho předních vědeckých pracovníků i vědních disciplín i oborů uvědomujících si nutnost změny vědeckého paradigmatu. Z mnohých vyjmenuji alespoň některé: Ervin László, Rupert Sheldrake, Frytjof Capra, Stanislav Gróf, Wilhelm Reich (již nežije), Peter Russell, David Joseph Bohm, Karl Pribram, Holger Kalweit a na počátku moderního myšlení strmící řecký Platón.