ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, jakou máte zkušenost s muzikoterapií u lidí s duševním onemocněním ? Jak často je potřeba muzikoterapii praktikovat? Jaký druh? Která je nejlepší ?
U nás jsou hráči na kytaru a obecně klientům dělá hudba dobře.

Děkuji za poradu.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.
Pracuji metodou celostní muzikoterapie – CMLH (viz muzikoterapie.net a muzikoterapie.art). Moje zkušenosti i zkušenosti mých kolegů (absolventů studia celostní muzikoterapie) jsou pouze pozitivní. S lidmi s duševním onemocněním pracuji již řadu let. Terapie vždy zabírá celkem rychle, již po dvou třech sezeních. Z počátku aplikuji pasivní formu muzikoterapie, tzv. receptivní muzikoterapii, kdy klient – pacient zaujímá stabilizovanou relaxační polohu v leže na zádech na vhodné relaxační podložce.  Po určitém čase, což je vždy individuální, můžeme přejít k formě kombinované a časem i k aktivní muzikoterapii. Základní je ovšem vždy forma pasivní. Vše se ladí na potřeby konkrétního pacienta. Charakteristickým rysem metody CMLH, kterou pracuji je výhradní používání nástrojů a hudby v přirozeném ladění, hra na nástroje z přírodních materiálů a ručně vyrobených od prověřených výrobců – specialistů. Takto nastavená celostní muzikoterapie odpovídá ideálně lidskému organizmu ve všech jeho částech, funkcích, systémech i celku. Člověk i když nám to již možná nepřijde, je stále součást přírody. Je přírodním výtvorem. Přírodní akustické fyzikální zákony, tedy příroda sama, nám předkládají přirozené ladění. Vycházím tedy z tohoto faktu a řečené aplikuji v muzikoterapii. Dnešní většinová hudba totiž používá tzv. ladění temperované – upravené. To už jsou otázky hudebně teoretické, jejichž vysvětlení by mi zabralo spousty času a místa. Poradna myslím není k těmto účelům určena a také váš dotaz směřuje do praxe. Zpět k vašim otázkám. Muzikoterapie je určitě velice vhodná pro lidi s duševním onemocněním, pouze je třeba vybrat takovou metodu, která muzikoterapeutovi vyhovuje, ke které má afinitu a s níž souzní. V účinnosti různých metod a postupů je velký rozdíl. Rovněž se setkáváme i v literatuře s tvrzením, že pro určité skupiny klientů – pacientů má muzikoterapie kontraindikaci. Nejinak je tomu i v této oblasti. A zde už se dostáváme na polemické pole, která metoda je jak účinná a do jaké míry vhodná pro lidi s duševním onemocněním. Z mých více jak dvacetiletých muzikoterapeutických zkušeností jasně vyplývá, že CMLH jako celostní muzikoterapie žádné známé kontraindikace nemá. Záleží ovšem na volbě metody. Mohu skutečně mluvit pouze za metodu, kterou pracuji, vytvářím, učím a dále posouvám v účinnosti a použitelnosti pro všechny. Zase by vysvětlení vyžadovalo velký prostor, nejlépe ovšem víkendový seminář. Slova jsou slova, až praxe vždy ukáže relevanci, validitu i účinnost té které metody. Další část vašeho dotazu směřuje k frekvenci muzikoterapie. Kdyby to šlo, tak bych doporučil každý den. Ovšem to je prakticky nemožné. Výborné je pokud se daří muzikoterapii dělat alespoň dvakrát – třikrát za týden. Součástí mého terapeutického přístupu je aktivní přístup pacienta a podílení se na terapii. Zase obsáhlá kapitola a zcela individuální. Jaký druh muzikoterapie použít, se ptáte ? Myslím, že na to už jsem vám odpověděl výše. Já mohu doporučit pouze metodu, kterou sám dělám a prakticky denně používám. K posuzování jiných muzikoterapeutických přístupů zde nevidím vhodnou platformu. Která muzikoterapie je nejlepší? Opět musím opakovat co jsem již napsal. Jedině dlouhodobé praktické použití, výsledky, empirický výzkum a kazuistiky nám mohou v tomto směru přinést odpovědi. Každý člověk je také jinak nastavený a je schopen přijímat jinou úroveň vědění a poznání. Není vše pro všechny. V muzikoterapii se musíme zabývat studiem mnoha vědních oborů – hudební teorie, organologie, biologie člověka, fyziologie, neurologie, kvantové fyziky, kosmologie, dějinami hudby a lidstva,  a mnoha dalších. Muzikoterapie je komplexní disciplína. Také je nutné formulovat záměr, což znamená jaké máme představy o muzikoterapii a co od ní očekáváme, respektive kam si myslíme, že můžeme v terapii zajít a na co všechno působit. Hra na kytaru jako forma je určitě dobrá. Z mého pohledu profesionálního muzikoterapeuta jde ovšem o zaměřený druh zábavy, možná vedoucí k určité mělké úrovni relaxace. Každá hudba je nositelem emocí. Pokud nám jde o zlepšení nálady pacientů, kytara se jeví jako vhodná. Ovšem připomínám mé výhradní používání nástrojů v přirozeném ladění. Kytara je v ladění temperovaném – upraveném, které je vnitřně rozladěné. Obyčejný konzument hudby to však neslyší. Já ano. To je pro mne celkem zásadní parametr, pokud má jít o skutečně odbornou muzikoterapii. Zábava je také nutná a dobrá nálada zvláště u depresivních pacientů rovněž není k zahození. Jak říkám, nejdříve je nutné se zamyslet nad tím, co od muzikoterapie očekáváme a kam až chceme zajít, co je tedy naším terapeutickým záměrem. Tam vidím začátek. Rovněž vidím jako nezbytnost odborný výcvik muzikoterapeuta. Za základ považuji minimálně 200 hodin muzikoterapeutického výcviku, osobní praxi + supervizi a sebezkušenostní výcvik.  V reálu bych ovšem požadoval po muzikoterapeutovi 500 hodin odborného výcviku, 500 hodin praxe, 200-300 hodin sebezkušenostního výcviku a 60 hodin supervize to vše rozložené v čase dejme tomu pěti let přípravy. Z napsaného plyne, že muzikoterapii nemůže dělat jen tak každý bez náležitého výcviku. Odbornost a praxe je nezbytná. Ale máte pravdu hudba dělá lidem dobře, ovšem nikoliv všechna. Uvedu příklad. Většina lidí na celém světě stále poslouchá nějakou hudbu v obchodě, v médiích, v MP4, v kině, na koncertech v dopravních prostředcích, v klidu doma. Kdyby obecně platilo, že je hudba univerzální terapeutické médium, byli bychom všichni zcela zdraví. Určitě sama cítíte, že je v tom nějaký háček. Inu a muzikoterapeut se nad tím, jaká hudba je pro člověka a muzikoterapeutické použití ideální, vhodná a tudíž účinná, musí zajímat primárně. Snad jsem vám odpověděl alespoň částečně na vaše otázky.
Na shledanou, Lubomír Holzer.