ZEPTALI JSTE SE

Ráda bych se dozvěděla, jak se liší terapeutický tanec od “běžného” neterapeutického tance, co je tím klíčovým rozdílem (není to jen přítomnost terapeuta)?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
děkuji za Váš zájem.
Možná bychom dokonce mohli rozlišit cvičení, tanec, terapeutický tanec a taneční psychoterapii:
1. Cvičení je zaměřené především na rozvoj tělesné kompetence (síly, vytrvalosti, koordinace, pružnosti, stability, správného tělesného držení). V souladu s holistickým paradigmatem samozřejmě reflektujeme pozitivní dopad fyzické aktivity na fyzické i psychické zdraví a subjektivní osobní pohodu. Některé psychoterapeutické systémy sledují psychosomatickou a somatopsychickou linii a zařazují např. cvičení fyzické stability pro podporu stability psychické. Jde však pouze o doplněk psychoterapeutické práce, cvičení samo o sobě psychoterapií není. Příkladem cvičení mohou být sportovní aktivity, posilování, pilates, ale i tzv. body-mind techniky jako jóga, Alexanderova technika nebo Feldenkraisova metoda.
2. Tanec přidává k pohybu expresivní složku, výraz. Kulturně antropologické dějiny tance jsou bohaté na příklady využití tance k nejrůznějším účelům společenského života – tance náboženské, bojové, oslavné, na podporu úrody či podnikání nebo provázející významné mezníky lidského života. Tanec má výraznou socializační roli a mnoho lidí využívá tance jako účinného psychohygienického prostředku. Tanec sám o sobě však není psychoterapií, i když mnoho lidí profituje z jeho různorodých pozitivních účinků. Příkladem tanečních aktivit mohou být lidové tance, afrotance, orientální tance, flamenko , moderní výrazový tanec atd.
3. V současné době jsou některé přístupy pracující se somaticky zaměřenými intervencemi označovány jako terapeutický tanec. Terapeutický tanec může mít vypracovanou teorii terapeuticky účinných prvků, ale nemá ambice vést odkrývající a rekonstrukční terapii v určitém časovém úseku. Stejně jako podpůrná terapie poskytuje porozumění, příjemnou atmosféru, aktivizaci a důvěru ve vlastní síly. Skupina či jednotlivec zabývající se terapeutickým tancem může profitovat z pozitivních účinků tance, jejich působení je však méně zřetelně zacíleno a případné změny nemusí být ani plně subjektivně uvědomovány nebo reflektovány vedoucím skupiny. Příkladem může být teoreticky propracovaná primitivní exprese navazující na prvky tradičních skupinových tanců doprovázených hrou na bubny (blíže in Dosedlová, 2012) nebo autoestima flamenca, španělský směr využívající expresivity a skupinové účasti flamenca.
4. Taneční a/nebo pohybová psychoterapie musí splňovat kritéria kladená na psychoterapii obecně. Využívá tance a pohybu jako hlavního psychologického prostředku, který má pomoci náhledu, (sebe)uvědomění a případné rekonstrukci neadaptivních stereotypů. Příkladem může být tanečně pohybová terapie dle Americké asociace taneční terapie (Zedková, 2012), Pesso – Boyden terapie (Pesso, Boyden Pesso, 1994), koncentrativní pohybová terapie (Gräffová, 1999; Hochgerner, Pokorny, 2003) nebo psychogymnastika (Knobloch, Junová, Petrusová, Šapošníková, 1964; Knobloch, Knoblochová, 1999). Domnívám se, že to, co dělá práci s tělem psychoterapií, je vědomá a cílevědomá; snaha o propojování neverbální zkušenosti s verbálním pojmenováním, nalezením souvislostí v životě jedince a práce na terapeutickém vztahu. Tanec nebo jakákoliv jiná forma umění nemohou léčit samy o sobě.

Podrobněji toto téma rozpracovávám v článku DOSEDLOVÁ, Jaroslava. Cvičení, tanec nebo psychoterapie? In Friedlová, Martina; Lečbych, Martin. Společný prostor/ Common Space 2014. první. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. s. 16-27, 12 s. ISBN 978-80-244-4411-6.